Sexuální násilí a parafilie, existuje patologická sexuální agresivita či nikoliv?

Větsina sexualniho nasili se odehrava mezi osobami blizkými ci přibuznými. Pouze mensina pachatelů sexualnich nasilných cinů ma diagnostikovatelnou parafilii. Riziko spachani nasilneho jednani je spojeno s diagnozou sadismu, pedofilie (v připadě cinů vůci dětem). Znacne procento cinů je pachano osobami, u nichž od 60. let 20. stoleti existuje snaha diagnostikovat je jako skupinu parafilnich pachatelů, odlisitelných od pachatelů sadistických a osob neparafilnich. V ceske tradici je tato porucha klasifikovana jako patologicka sexualni agresivita. Jejich sexualně agresivni chovani (někdy nazývane jako predacni chovani), je charakterizovane přeskocenim fazi partnerske interakce, oběťmi jsou obvykle nezname, nekooperujici ženy. Zatimco autoři DSM-5 tuto poruchu do klasifikace zahrnuji jako položku výzkumnou, v MKN-11 bude možne tyto nemocne klasifikovat jako parafilni poruchu zahrnujici nesouhlasici osoby (Other Paraphilic Disorder Involving Non‑Consenting Individuals). Pro diagnostiku tohoto atypickeho sexualniho vzruseni, projevujiciho se sexualnimi myslenkami, fantaziemi a touhami vůci osobam neochotným/neschopným souhlasu, je nutný dlouhodobý profil těchto fantazii ci jednani a vylouceni dalsich parafilnich poruch.