Imunoterapie v gynekologické onkologii

Imunoterapie cili na několik zasadnich problemů v rozpoznavani nadorových buněk imunitnim systemem, jsou to: antigen-prezentujici dendriticke buňky, cytotoxicke T lymfocyty a nadorove mikroprostředi. Imunoterapie vstupuje do terapeutickeho portfolia ke stavajicim lecebným modalitam gynekologicke onkologie (onkologicka chirurgie, konvencni chemoterapie, radioterapie a cilena lecba) od 90. let 20. stoleti. Ma sva specifika ohledně projevu lecebne odpovědi, spektra nežadoucich ucinků a identifikace pacientek, ktere budou z lecby profitovat. Pro navozeni efektivni odpovědi na imunoterapeutika je třeba předevsim vysoka mutacni nalož v nadorových buňkach a infiltrace nadorove tkaně cytotoxickými T lymfocyty (TIL). Obecně lze postulovat, že z imunologickeho pohledu jsou gynekologicke malignity charakteristicke nizkou mutacni naloži a vysoce imunosupresivnim nadorovým mikroprostředim (s výjimkou některých hypermutovaných endometrialnich karcinomů a cervikalniho karcinomu). Z tohoto důvodu se v klinických studiich ukazalo jako výhodnějsi kombinovat dosud zname modality: radioterapii, konvencni chemoterapii, cilenou lecbu a imunoterapeutika. Nejlepsi výsledky byly zatim popsany ve studiich s pokrocilým karcinomem endometria užitim kombinace antiangiogenniho preparatu lenvatinibu s checkpoint inhibitorem pembrolizumabem.