Model sedimentární a erozivní historie boskovické brázdy

Boskovicka panev je tvořena svrchně karbonskými a permskými sedimenty uloženými na krystaliniku moravika svratecke klenby. Sedimentace v řicnim a jezernim prostředi probihala ve stephanu a autunu, na jejichž rozhrani se nachazi 1. uhelna sloj doprovazena dvěmi mensimi slojemi (Malý 1993a). Permske jilovce a piskovce obsahuji několik markerových horizontů bitumennich slinovců a pelokarbonatů. Na východě je panev omezena brněnským masivem s utržky kulmu na kontaktu. Jejich klasty se nachazi v rokytenských slepencich, ktere lemuji vyzvednutý blok krystalinika. Celkem 11 vzorků uhli a uhelných prachovců bylo vyhodnoceno použitim odrazove a fluorescencni mikroskopie. V analyzovaných vzorcich měl alginit a sporinit jasně žlutou až oranžovou fluorescenci, což odpovida přeměně organicke hmoty v podminkach zony tvorby ropy („ropneho okna“). Teplně vice přeměněne vzorky byly bez fluorescence. Tato data potvrzuji dalsi dřive změřene hodnoty tepelne zralosti - odraznost vitrinitu Ro = 0,76–2,15 % a Tmax = 436–516 °C (Franců a Sýkorova 2011). Pro hlubsi analýzu subsidencni a tepelne historie byl sestrojen trojrozměrný model na zakladě digitalizovaných archivnich důlnich dat, digitalniho modelu reliefu terenu a geologicke mapy. Při tvorbě 3D modelu byly využity programy firmy Golden Software (Didger 5, Surfer, Voxler) a ArcGIS. Vytvořený 3D model umožňuje bližsi nahled na geometrii panve a prostorove vztahy v rozloženi sedimentarnich vrstev. Jednorozměrný model subsidencni a termalni historie byl vytvořen v programu PetroMod 1D pro „seismický“ vrt PH-1 situovaný z povrchu do nejhlubsiho konce chodby dolu Jindřich (Antonin). Jeho přesnost byla kalibrovana měřenými hodnotami odraznosti vitrinitu (Ro). V modelu je řesena otazka, jak velke množstvi nadložnich sedimentů bylo odstraněno erozi. Varianta modelu 1 simuluje vývoj bez jakekoliv eroze. Vypocitaný trend tepelne přeměny s hloubkou ma paralelni průběh s Ro, je vsak významně posunut do nižsich hodnot. Varianta modelu 2 uvažuje existenci vysokeho tepelneho toku v karbonu a permu. Výsledkem takovehoto vývoje je trend tepelne přeměny křižujici měřena data. Varianta 3 uvažuje s pokracujici sedimentaci ve svrchnim permu, nasledným výzdvihem a erozi ca 2550 m v mezozoiku. Ve výsledku tohoto modelu byla dosažena optimalni shoda předpovidane a měřene tepelne zralosti.