Vztah vnímané životní spokojenosti a štěstí na vzorku české populace

Předkladana studie se zabýva koncepty stěsti a životni spokojenosti a jejich vztahem, a to jak na kvantitativni, tak na kvalitativni urovni. Uvodni teoreticka stať shrnuje výchozi koncepce stěsti a spokojenosti a představuje klicove soucasne teorie well-beingu jako zastřesujiciho pojmu. Důraz je kladen na dichotomii eudaimonickeho versus hedonickeho stěsti. Dale se teoreticka cast prace věnuje dosud odhaleným prediktorům well-beingu a povaze jejich vztahů k well-beingu. Empiricka cast diplomove prace zkouma vnimanou uroveň stěsti a životni spokojenosti u vzorku ceske populace o vělikosti 246 osob, a to metodami Happiness Measures a Satisfaction with Life Scale. Průměrna uroveň spokojenosti respondentů spadala do pasma spise spokojený a průměrna uroveň stěsti dosahovala urovně mirně sťastný. Z obsahove analýzy odpovědi na otevřene otazky ohledně determinant stěsti a spokojenosti vyplynulo, že mezi stěstim a spokojenosti nelze definovat zobecnitelný vztah. Cesi z naseho vzorku ve svých odpovědich vice inklinovali k hedonickým než eudaimonickým prožitkům. Nejvýznamnějsi subjektivněmi vnimanými determinantami well-beingu se ukazaly být rodina, mezilidske vztahy, klid ve smyslu absence problemů, zdravi a uspěch.