Vnitřní prožitky a vědomí postav v díle Arnošta Lustiga a Imre Kertésze

Cilem toho přispěvku bylo přibližit vnimani a vědomi postav, jež se ocitly v ghettu ci koncentracnim taboře. Postavy coby proživajici subjekty reflektuji v těchto nestandardnich prostorech sve byti. Vědomi ztraty životnich jistot umocňuje jejich psychicke utrpeni, beznaděj a bezmocnost představujici dalsi mezni situace. Navrat domů nese s sebou jista rizika. Jak se vyrovnat se životem po valce, se ztratou rodiny? Nejsou si jisti, zda budou mit dostatek odhodlani svěřit se se svými zažitky. Zaměřili jsme se na to, jak se Lustigovy a Kerteszovy postavy vyrovnavaji s prožitými traumaty a jestli se jim podařilo najit vnitřni silu smiřit se s realitou. Sledovali jsme, jakých narativnich postupů oba autoři využivali k zachyceni vnitřniho světa postav, jejich myslenkových pochodů ci mentalnich stavů ve fikcnim světě přiběhu. Pokusili jsme se najit, v cem jsou si Lustigovy a Kerteszovy postavy podobne – slo nam předevsim o jejich prožitky a vnimani světa – a co je naopak od sebe odlisovalo.