Zánětlivá aneuryzmata a EVAR

Uvod: Falesna aneuryzmata způsobena infekci aortalni stěny jsou relativně vzacna a smrtici onemocněni. Diagnoza je stanovena kombinaci anamnezy, laboratornich, mikrobiologických a zobrazovacich metod. Material a metoda: Retrogradně jsme zhodnotili nase výsledky při dlouholetem sledovani pacientů s infekcni aortitidou, osetřených primarně endovaskularně pomoci stentgraftu. Diagnostickým vysetřenim prvni volby byla CT AG v kombinaci se zachytem agens v hemokulturach. Průvodni jevy infekce, jako bylo kontrastni syceni hyperemickeho zanětliveho lemu, vznik okolnich abscesů, destrukce obratlů, vznik atypických výpotků nebo přitomnost plynu diagnozu podporovaly. Při dostatku casu nebo nejasnosti jsme provedli FDG-PET/CT. V letech 1996-2010 jsme infekcni aortitidu diagnostikovali a endovaskularně lecili u 29 pacientů (23 mužů, 6 žen) v průměrnem staři 66 let (42-83). Kauzalni souvislosti byla u 8 (28%) osob infekce gastrointestinalni, u 5 (17%) ranna infekce po dřivějsich operacich, u 5 (17%) endovaskularni diagnosticke nebo lecebne výkony nebo resuscitace, u 4 (14%) infekce mocova, u 3(10%) osob urologicke nebo gastroenterologicke zakroky, u1 (3%) pacienta byla přicinou endokarditida. Dalsim významným faktorem bylo oslabeni imunity u 2(7%) osob v dialyzacnim programu, u 2(7%) osob s myelomem a u 1(3%) pacienta na chronicke kortikoterapii. Pouze u 2(7%) pacientů jsme žadnou jednoznacnou souvislost nenalezli. Implantovali jsme 10 bifurkacnich, 8 tubularnich hrudnich, 4 tubularni břisni, 4 aorto-uniiliacke a jeden ilický stentgraft. Dalsi dva výkony byly hybridni, po revaskularizaci visceralnich tepen bypassy jsme zavedli tubularni stentgraft do visceralniho segmentu aorty. Výsledky: Průměrna doba od prvnich přiznaků do stanoveni diagnozy byla 34 (7-150) dni. U dvanacti (40%) nemocných jsme jako vyvolavajici agens nalezli Salmonellu enteritidis, u 3 (10%) Pseudomonas aeruginosa, u 2 (7%) Staphylococcus aureus. U dalsich 8 (28%) pacientů byly prokazany jine jednotlivě se vyskytujici bakterie nebo plisně, u 4 (14%) jsme agens nezachytili. Během 30-denniho pooperacniho obdobi zemřelo 5 (17% pacientů). Tři (10%) z nich v souvislosti s infekci na progredujici sepsi a znamky multiorganoveho nebo renalniho selhani, dva (7%) z jiných přicin (jeden na mykotickou sekundarni infekci při postantibioticke pablanove kolitidě, jeden na akutni infarkt myokardu s plicnim edemem). Během dalsiho sledovani v delce trvani o průměru 38 měsiců (4-110) zemřelo dalsich 8 (28%) pacientů, z toho dva (7%) z důvodu perzistujici nebo do okoli pronikajici infekce (5. a 12. měsic), a sest pacientů z jiných přicin (tumor kolon s metastazami, pneumonie po operaci kycle, CPM, meningeom, jine výdutě, pedalni gangreny), po průměrne době sledovani 45 měsiců (6-110). Ostatnich 16 (55%) pacientů žije po průměrne době sledovani 40 měsiců (4-86 ). U tři (10%) pacientů vznikl endoleak. Zavěr: Nase prace ma být přispěvkem do diskuse, zda je možne při endovaskularni lecbě, bez excize a debridementu okolni tkaně, zvladnout lokalni infekci pouze antibiotiky, a zda umistěni ciziho materialu do infekcniho terenu nemůže zhorsit dalsi průběh infekce. Podle nasich výsledků je implantace stentgraftu u pacientů s infekcni výduti hrudni nebo břisni aorty (casna mortalita v nasem souboru v souvislosti se zakladni diagnozou 10%; pozdni 7%) bezpecnou alternativou vzhledem k otevřeným operacim (literarni udaje casne mortality 10-30%, pozdni 15% v souvislosti ze zakladni diagnozou).