Vzdělávání chirurgů a kompetence

System vzdělavani chirurgů nejen u nas, ale v celem světě je předmětem kontinualni diskuze a snahou  o stale zdokonalovani [1,2,3]. Ziskavani zkusenos­ti a dovednosti v chirurgii je celoživotni proces, který nekonci složenim zakladni ci nastavbove specializace. Vzdělavani nelze zužovat pouze na zvladnuti prak­tickeho provedeni urciteho typu výkonu ci operace, stejně důležita je diagnosticka a indikacni rozvaha a zacleněni chirurgie do stale se rozsiřujici meziobor­ove spoluprace. Citat „Dobrý chirurg se pozna ne dle toho, co operuje, ale co neoperuje“ v sobě mnohdy skrýva hodně pravdy. Při tvorbě a inovaci vzdělavacich programů se ob­vykle nejvice akcentuje otazka rozsahu požadovaných praktických dovednosti, a jake výkony a operace může chirurg po ukonceni zakladniho chirurgickeho kmene a specializacniho výcviku samostatně provadět. Co nej­přesnějsi vymezeni kompetenci požaduji předevsim organizatoři zdravotnictvi, což vyplýva z nedostatku kvalifikovaneho personalu a potřeby mlade lekaře po ukonceni zakladniho chirurgickeho kmene a po spe­cializaci ihned zařadit jako plnohodnotne odborniky s plnou zodpovědnosti za svoji praci. S tim kontrastuje výsledek ankety mladých chirurgů [4] z letosniho roku, kde na otazku, zda je chirurg připraven po atestaci sa­mostatně poskytovat chirurgickou peci a být za ni prav­ně odpovědný, odpovědělo kladně pouze 38 % respon­dentů. Je tedy vzdělavani v chirurgii spatne, pokud se týka jeho delky, nerealneho stanoveni cilů, spatneho přistupu skolitelů nebo skolenců? Diskuze o každe z těchto možnosti by jistě mohla přinest řadu podně­tů na zlepseni. Pokusim se zaměřit kratce jen na otaz­ku praktickeho výcviku a z toho vyplývajicich kompe­tenci. Urcitým objektivnim měřitkem je v chirurgii tzv. „ucebni křivka“, spise i u nas nazývana „learning curve“. Ta urcuje, kolik výkonů-operaci musi provest chirurg, aby dosahl potřebne zrucnosti, minimalizoval riziko komplikaci a výkon byl pro pacienta co nejbezpecnějsi s výhledem na co nejlepsi výsledek. Při tomto hodno­ceni existuje samozřejmě velka řada proměnných uka­zatelů a různe možnosti metodickeho přistupu [5,6]. U složitějsich operaci jednotliva gremia odborniků a publikace uvaději zpravidla několik desitek operaci potřebných k ziskani potřebne kompetence pro danou operaci. Při prohlidce dřivějsich programů i soucasne­ho navrhu vzdělavaciho programu v oboru chirurgie je zjevne, že u větsiny rozsahlejsich a složitějsich výkonů může mladý chirurg jen těžko v průběhu specializac­niho výcviku ucebni křivky v potřebnem rozsahu u tak velke palety výkonů zvladnout, mimo jine take pro ma­lou frekvenci některých požadovaných výkonů na pra­covisti skolence. Z toho jistě vyplýva i hodnoceni mla­dých chirurgů v citovane anketě. Vzdělavaci program v oboru chirurgie uvadi: „Ziskani specializace v oboru chirurgie opravňuje k provaděni diagnosticko-chirur­gicke praxe v plnem rozsahu vseobecne chirurgie.“ Vseobecna chirurgie je vsak mezi odborniky jen velmi neurcitě definovana a oblasti, uvedene ve vzdělavacim programu jako soucast vseobecne chirurgie, ať se nam to libi, ci ne, stale vice směřuji k organove specializaci, a to i v břisni chirurgii, ktera tvoři jeji nejrozsahlejsi cast. Obvyklým dovětkem v konkurzech na mista primaře na chirurgii býval požadavek na nejmeně 10 let pra­xe v oboru, což odpovida faktu, že chirurg po atestaci potřebuje k ziskani plne kvalitni kompetence v oblas­ti chirurgie, kterou se zabýva, jestě takřka jednou tak dlouhou dobu, jakou trval jeho specializovaný výcvik. Specializace z chirurgie představuje důležitý milnik v erudici a kompetenci chirurga, při praci na lůžkovem odděleni vsak musi jeho kompetence stanovovat zku­sený primař, který individualně posoudi kompetence k zavažným samostatným rozhodnutim a vedenim operacniho týmu při složitých operacich. Dalsim smě­rem zvysovani kompetenci jsou pak nastavbove spe­cializace. V soucasnosti je to možne z traumatologie, onkochirurgie, koloproktologie a intenzivni mediciny. Stanoveni kompetenci v různých oblastech chirur­gicke pece neni v soucasnosti jednoduche, vedle kva­lifikacnich atestaci a přebirani zkusenosti od v dane oblasti erudovaných kolegů je velmi důležita vysoka odpovědnost vůci nemocnemu, nad kterou by neměly převažit osobni a někdy i nekriticke ambice.