Farmakoterapie u pacienta se sníženou funkcí ledvin

Nemocni s chronickým onemocněnim ledvin (CKD) jsou ve zvýsene miře ohroženi nežadoucimi ucinky leků a lekovými interakcemi. Patofyziologicke změny způsobene CKD ovlivňuji řadu farmakokinetických vlastnosti leciv. K nepřiznivě změněným farmakokinetickým parametrům patři snižena glomerularni filtrace1 (GF) a změněna tubularni sekrece a reabsorbce. Před nasazenim noveho leku u nemocneho s CKD se obecně doporucuje nasledujici schema: stanoveni renalnich funkci (nejlepe clearance kreatininu), zjistěni způsobu eliminace leciva, výpocet inicialni a udržovaci davky leciva, kontrola plazmaticke hladiny a připadně uprava davkovani. U leků eliminovaných ledvinami se davkovaci schema upravuje sniženim davky leku, prodlouženim intervalu mezi podanim jednotlivých davek nebo kombinaci obou metod. Castým problemem je volba vhodneho leciva u dialyzovaných nemocných. Zde je nutno zohlednit kromě miry vazby leciva na plazmaticke bilkoviny a molekularni hmotnost take řadu dalsich aspektů daných např. anurii a z toho vyplývajici nutnosti omezeneho přivodu tekutin. Výběr vhodneho leciva a zvoleni adekvatniho davkovani je nezbytným předpokladem prevence nežadoucich ucinků a docileni optimalniho terapeutickeho efektu.