Vertebrogenní algický syndrom ve stáří

Bolesti zad jsou nejcastějsim onemocněnim pohyboveho aparatu u osob starsich 60 let. Rocni prevalence se pohybuje mezi 13-50 %. Nejcastějsi je postiženi bederni pateře, nasledně krcni a nejmeně hrudni. Bolesti dělime do dvou skupin na specificke, strukturalni, kam patři hlavně degenerativni onemocněni, zlomeniny a typicke pro starsi pacienty osteoporoticke zlomeniny, nadorove postiženi, zanětlive infekcni a systemove onemocněni. Druhou skupinou jsou nestrukturalni, funkcni onemocněni. Při diagnostice je nutno myslet na zavažna onemocněni, ktere maji specificke varovne přiznaky „red flags“. Problem u starsich pacientů může být s terapii, vzhledem k casto přidruženým onemocněnim, omezenemu využiti farmakoterapie a take mobility pacientů v ramci využiti komplexni rehabilitace. Casto pak při dlouhodobem trvani bolesti, nervovem dražděni, klesa motivace, sebeobsluha, dochazi k padům, zhorseni psychickeho stavu a upadnuti do apatie. Je nutno vcas zasahnout, komplexni, nejlepe multioborou, spolupraci a spravnou konzervativni, eventualně i operacni terapii, vcetně psychicke podpory a motivace. Lecba těchto pacientů by měla být komplexně podpůrna a jejim cilem je zlepsit bolest a celkovou funkci jedince.