Nové trendy v neoadjuvantní léčbě lokálně pokročilého karcinomu rekta z pohledu chirurga - komentář

Lecba karcinomu rekta prodělala v poslednich desetiletich rapidni rozvoj. Mezi zasadni nosne změny patři zejmena rozsiřeni neoadjuvantni terapie, pokrok v zobrazovacich metodach umožňujici kvalitni staging i restaging a v ramci operativy provaděni totalni mezorektalni excize. Pro optimalni výsledek, zejmena v připadě pokrocileho karcinomu rekta, je nutne co nejlepe kombinovat dostupne metody lecby v idealni casove posloupnosti. Je nutne brat v uvahu nejen zakladni schema terapie, ale i komplikace a možna rizika, ktera mohou dalsi lecbu ci jeji jednotlive casti zpomalit, odložit nebo uplně znemožnit. Mezioborový konsensus, realizovaný multioborovou komisi, je tedy stěžejni. Na poli chirurgie probiha diskuse o zakladnich parametrech chirurgickeho výkonu – jeho indikaci, nacasovani a radikalitě – ve vztahu k celkovým změnam, novým možnostem a trendům v terapii nadorů konecniku. Chirurgie reaguje na modernizaci v onkologicke terapii rozvojem a rutinnim provaděnim operaci miniinvazivni cestou. Modernim trendem se slibným potencialem se jevi dosaženi klinicke kompletni odpovědi – tedy vymizeni nadoru bez operacni lecby – s doprovodnou „watch and wait“ strategii. Tento přistup, ve smyslu „organ sparing“ filozofie, vsak klade nove otazky stran postupu, indikace, rozsahu a metody lecby, jejichž uspokojive odpovědi jsou v přimem vztahu k citlivemu, avsak onkologicky radikalnimu přistupu k tomuto onkologickemu onemocněni.