Státní zastupitelství z pohledu teorie dělby moci

Statni zastupitelstvi je Ustavou Ceske republiky, konkretně cl. 80, systematicky řazeno do hlavy třeti upravujici moc výkonnou. Z pohledu dikce Ustavy se tedy otazka zařazeni statniho zastupitelstvi v ramci složek dělby moci zdanlivě jevi jako jednoznacna. Jak ovsem probihajici diskuse v kruzich odborne veřejnosti spolu s nalezy Ustavniho soudu ukazuji, řeseni neni tak jednoduche. Z průběhu historickeho vývoje postaveni organu veřejne žaloby na nasem uzemi je patrne znacne posilovani jeho pozice. Organu veřejne žaloby postupně rostly kompetence, s cimž sililo i postaveni v ramci moci výkonne. V obdobi totality byl organ veřejne žaloby, konkretně prokuratura, nadan z pohledu historie zatim nejsirsi skalou kompetenci. To, spolecně se znacnou mirou nezavislosti a samostatnosti, vedlo k vytvořeni silneho aparatu, který byl zneužit k naplňovani cilů politicke elity te doby. Při formovani postaveni statniho zastupitelstvi byl tedy zvolen navrat ke koncepci z 19. stoleti. Tato koncepce řadi organ veřejne žaloby do moci výkonne. Samotnou upravou statniho zastupitelstvi na urovni Ustavy dava ustavodarce najevo znacnou důležitost tohoto organu. Z důvodove zpravy k navrhu Ustavy ovsem plyne, že samotne zařazeni v ramci textu Ustavy nemělo s konecnou platnosti urcit postaveni statniho zastupitelstvi. Zakladem probihajici diskuse o postaveni statniho zastupitelstvi je střet dvou skutecnosti, jednou z nich je institucionalni řazeni organu statniho zastupitelstvi spise k moci výkonne, druhou je pak podstata cinnosti statniho zastupitelstvi, ktera se naopak bliži spise moci soudni. Odborna veřejnost dochazi převažně k nazoru, že statni zastupitelstvi je organem sui generis s prvky moci výkonne, ale i prvky justicnimi. Sam Ustavni soud se komplexně k ustavnimu postaveni statniho zastupitelstvi zatim nevyjadřil. Z dilcich tvrzeni uvedených v ramci nalezů týkajicich se statnich zastupců a jejich cinnosti v připravnem řizeni lze ovsem dovodit řazeni spise k moci výkonne, a to předevsim pro institucionalni vztah statniho zastupitelstvi s moci výkonnou. Opakovaně Ustavni soud dochazi k zavěru, že statni zastupce neni nezavislým a nestranným organem ve smyslu cl. 6 odst. 1 Umluvy. Srovnani ustavnich i podustavnich uprav Prokuratury ve Slovenske republice a Statniho zastupitelstvi poukazuje na znacne rozdily a může vest předevsim k zamysleni o možných pozitivnich změnach vedoucich předevsim k posileni nezavislosti soustavy Statniho zastupitelstvi a tim i jednotlivých statnich zastupců. Vlastni text prace je strukturalně rozcleněn do třech hlavnich casti. V prvni casti je hovořeno o samotne teorii dělby moci, ktera je teoretickým východiskem teto prace. Autor se věnuje jeji podstatě a aplikaci v soucasnosti. Pak je rozveden strucný historický vývoj organu veřejne žaloby na nasem uzemi. Pote autor navazuje na historický vývoj a přechazi do výkladu o samotnem ustavnim postaveni statniho zastupitelstvi. Autor zde rozebira ustavni i podustavni pravni upravu, ktera urcuje vztahy mezi jednotlivými statnimi organy, a soustavou statniho zastupitelstvi. Nasledně shrnuje vztah statniho zastupitelstvi k moci výkonne a moci soudni. V zavěru teto casti poskytuje autor přehled judikatury Ustavniho soudu, jež se važe k ustavnimu postaveni statniho zastupitelstvi. V ramci třeti casti textu prace se autor věnuje ustavnimu postaveni slovenske Prokuratury, to stavi do kontrastu k postaveni statniho zastupitelstvi.