Léky snižující účinnost antihypertenziv

Hypertenze je nejcastějsim kardiovaskularnim onemocněnim a take nejcastějsim chronickým onemocněnim, ktere je uvaděno jako důvod navstěvy u lekaře. Jeji prevalence výrazně narůsta s věkem a ve věku nad 50 let timto onemocněnim obvykle trpi vice než 50% obyvatel. V ceske populaci ve věkove skupině 25–64 let byla prevalence hypertenze v letech 1997–1998 39,4% u mužů a 28,5% u žen (1). Hypertenze je významný rizikový faktor pro rozvoj vsech klinických manifestaci aterosklerozy. Vyssi krevni tlak je predisponujicim faktorem pro rozvoj ischemicke choroby srdecni, cevni mozkove přihody, ischemicke choroby dolnich koncetin a srdecniho selhani. Ateroskleroticke komplikace se u hypertenze vyskytuji 2–3× castěji než u normotoniků srovnatelneho věku. Progoza nemocných s arterialni hypertenzi je urcovana předevsim hodnotou krevniho tlaku, dosaženou při lecbě, dale stupněm organových změn a přitomnosti dalsich komplikujicich onemocněni. V soucasne době byly cilove hodnoty krevniho tlaku pro uspěsnou lecbu hypertenze posunuty na TK< 140/90 mmHg. U mladsich nemocných a u diabetiků snižujeme krevni tlak jestě niže. Nedilnou, a casto opomijenou soucasti lecby hypertenze, je nefarmakologicka lecba, zahrnujici redukci tělesne hmotnosti, restrikci přivodu soli na 5–6 g denně, restrikci přijmu alkoholu na 30 g/den u mužů a 20 g/den u žen, zvýseni aerobni zatěže s redukci hmotnosti a zakaz kouřeni. K definitivni normalizaci hodnot krevniho tlaku vsak musime ve větsině připadů přistoupit k lecbě farmakologicke. K dispozici jsou leky ze skupiny diuretik, leky, ovlivňujicich sympatický nervový system (beta-blokatory, periferni alfa-blokatory, leky, působici na centralni nervový system), inhibitory angiotenzin konvertujiciho enzymu (ACEI), antagoniste AT1 receptoru angiotenzinu II (AIIA) blokatory kalcioveho kanalu a konecně přima vasodilatancia. Podle doporuceni Evropske spolecnosti pro hypertenzi z Milana letosniho roku (2) je možne zahajit farmakologickou lecbu hypertenze lekem kterekoliv z 5 zakladnich skupin (diuretika, beta-blokatory, inhibitory ACE, blokatory Ca++ kanalu, antagoniste AT1 receptoru angiotenzinu II) s přidanim leků ostatnich skupin při neucinnosti zahajene terapie. Výběr antihypertenziv v monoterapii nebo v kombinovane lecbě se odviji od zavažnosti hypertenze, organových změn a doprovodných onemocněni jako jsou diabetes mellitus, ischemicka choroba srdecni, srdecni selhani, onemocněni ledvin ci průdusek. Relativni volnost při výběru antihypertenziva u polymorbidniho nemocneho vsak s sebou přinasi rizika lekových interakci. Cast lecebných nezdarů při snižovani krevniho tlaku LEKY SNIŽUJICI UCINNOST ANTIHYPERTENZIV