Dobrý scenárista Josef Neuberg. Procesy psaní a vývoje scénáře v české kinematografii 1919–1965

Prace si vytycila za cil skrze analýzu dlouholete praxe profesionalniho scenaristy Josefa Neuberga porozumět etablovani a standardizaci scenaristiky jako autonomniho filmoveho oboru a proměnlive pozici scenaristy v produkcnim systemu, respektive ve struktuře pole ceskeho filmu 20.–60. let. Analýza produkcniho systemu řesi vztah scenaristy k jiným filmovým profesim, zatimco analýza pole se zabýva konkurencnimi vztahy mezi různými tvůrci scenařů. Protože scenař obvykle neni jediným textem, a protože scenarista zpravidla nepracuje jako samostatný autor, zkoumam tento vztah mezi systemem, respektive polem filmove praxe a jeho akterem na dvou rovinach analýzy: analýzy kolaborativni praxe a analýzy scenařů jako textových souborů. Pohyb scenaristy v poli, techniky kolaborativni praxe i formu scenařů urcovaly historicky specificke filmově-průmyslove a kulturni normy. Tyto normy definovaly, co je to „dobrý“, tedy realizovatelný scenař a co to znamena být filmovým scenaristou.