Disociativní projevy v příbězích TAT

V přispěvku budou strucně zminěny různe přistupy k disociaci a možnost jejich integrace. Zdůrazněna bude souvislost disociativnich fenomenů s traumatem, neboť se ukazuje, že disociace jsou jeho citlivým indikatorem. Diagnostika disociaci s využitim klinických interview, dotazniků ci projektivnich metody je zaměřena teměř výhradně na symptomatologii. Výzkumy disociaci pomoci Rorschachovy metody vedly k tvorbě specifických skal, ktere mohou inspirovat i diagnostiku disociaci pomoci TAT. Představen bude dosud jediný existujici přistup k posouzeni disociativnich fenomenů v přibězich evokovaných TAT. V původnim výzkumu 22 traumatizovaných divek (14 až 16 let) byly analyzovany protokoly TAT s cilem identifikovat v naracich disociativni projevy. Předběžný seznam potencialnich disociativnich projevů v přibězich TAT byl porovnan se seznamem disociativnich fenomenů v naracich vyvolaných TAT u souboru 13 netraumatizovaných divek. Některe disociativni fenomeny se vyskytovaly pouze v přibězich, ktere vytvořily traumatizovane divky, např. traumaticke flashbacky, autobiograficke intruze nekoheerentni s dějem přiběhu, popisovani postav se zastřeným viděnim ci popisovani scen znasilněni.