Bushova doktrína na Blízkém východě

Hlavnim zaměrem textu je analýza nejdůležitějsich soucasti zahranicni politiky USA vůci Blizkemu východu v obdobi vlady administrativy George W. Bushe (2001 až 2009). Text zkouma faktory ovlivnivňujici vznik a formulaci zahranicni politiky USA vůci Blizkemu východu. Za tři hlavni faktory oznacuje snahu o zachovani unipolarniho charakteru mezinarodniho systemu a hegemonni pozice USA v jeho ramci a zaroveň ve vsech regionech. Druhým faktorem je specificke nastaveni procesu rozhodovani v ramci Bushovy administrativy a třetim faktorem, ovlivňujicim vznik Bushovy strategie, je proměna dlouholeteho přistupu USA k Blizkemu východu v některých otazkach. Druha cast textu analyzuje na podkladě Bushovy doktriny důsledky zahranicni politiky USA v regionu. Text se zabýva předevsim pěti nejdůležitějsimi okruhy, tedy bojem proti siřeni zbrani hromadneho niceni, snahou USA o demokratizaci regionu, izraelsko-palestinským konfliktem, regionalni „studenou valkou“ mezi Iranem a Saudskou Arabii a nakonec i snahou o stabilizaci bezpecnostni situace v povalecnem Iraku.