Příspěvek k hodnocení stability ateromatózního plátu ve vztahu k rozvoji kardiovaskulárního rizika

V praci byl analyzovan vztah mezi odhadem kardiovaskularniho rizika podle různých skorovacich systemů nebo klinickými projevy nestability ateromatozniho platu a skupinou biomarkerů se vztahem ke stabilitě platu. Soucasně byla věnovana pozornost vlivu terapie statiny na vybrane biomarkery. Celkem bylo hodnoceno 926 pacientů ve 4 souborech. Slo o běžne pacienty v ambulantni i nemocnicni peci bez zvlastni selekce. Biomarkery byly vybrany s ohledem na dostupnost a použitelnost v běžne rutinni praxi. V ramci hodnoceni kardiovaskularniho rizika pomoci skorovacich systemů (Framingham, PROCAM, SCORE, Reynolds, PDAY) byly využity zakladni parametry lipidoveho spektra. Hodnoceny byly: cystatin C, apolipoprotein A1 (ApoA1), apolipoprotein B (ApoB; s výpoctem poměru ApoA1/ApoB), ultrasenzitivni stanoveni troponinu T (hsTnT), fosfolipaza A2 asociovana s lipoproteiny (Lp-PLA2), C-reaktivni protein (CRP), male denzni LDL castice a serový amyloid A (SAA). Kromě vztahu k odhadu kardiovaskularniho rizika byl hodnocen take vztah biomarkerů k věku, pohlavi, terapii statiny a manifestaci nestability platu. Z uvedených biomarkerů měly největsi výpovědni hodnotu cystatin C, Lp-PLA2 a hsTnT. Cystatin C a hsTnT měly vztah k odhadu kardiovaskularniho rizika, Lp-PLA2 k nestabilitě platu. Lp-PLA2 je vhodnějsi marker pro posouzeni kardiovaskularniho rizika než CRP, je ovlivněna statiny a může být terapeutickým cilem. CRP a SAA se pro predikci rizika významně neuplatnily, CRP u neselektovane populace nema vztah ke stabilitě platu.