Význam Basel II a III pro evropskou bankovní regulaci a dohled

Evropska bankovni regulace se zaměřuje zvlastě na upravu podminek přistupu do odvětvi (tzv. bankovni licence), požadavky kapitalove přiměřenosti, jež maji zabranit ci omezit rizika souvisejici s bankovnim podnikanim, otazky dohledu a tržni discipliny. Zdaleka největsi pozornost je vsak již tradicně věnovana kapitalovým požadavkům. Teprve od noveho milenia a zvlastě pak v reakci na financni krizi se pozornost evropských zakonodarců zacala obracet take k vnitřnimu řizeni rizik, dohledu a požadavkům na větsi transparentnost uvěrových instituci. Již od založeni Basilejskeho výboru pro dohled nad bankovnictvim v 70. letech minuleho stoleti hraje toto mezinarodni forum zasadni roli při diskuzi aktualnich otazek světoveho bankovnictvi a sjednavani mezinarodně uznavaných standardů, implemen-tovaných daleko za hranicemi clenske zakladny tohoto výboru, mimo jine i v podobě sekundarniho prava EU. Regulace financniho prava je na evropske urovni provaděna převažně pomoci směrnic, ktere jsou oproti nařizenim pro clenske staty zavazne pouze co do výsledku, jehož ma být dosaženo, avsak volba prostředků je ponechana na jejich vlastnim uvaženi. Bankovni směrnice maji za cil sjednotit minimalni standardy v dane oblasti napřic clenskými staty, a tim přispět k větsi integraci vnitřniho trhu. Pravnim zakladem navrhu směrnic je zpravidla clanek 62, respektive 53 odst. 1 SFEU (ex cl. 55 odkazujici na cl. 47 SES). Ma-li pravni uprava podobu nařizeni s cilem tzv. maximalni harmonizace pravidel, pak je založena na clanku 114 SFEU (ex cl. 95 SES, o sbližovani předpisů). Tento přispěvek si klade za cil přibližit postaveni Basilejskeho výboru, jeho normo-tvorbu a jeji vliv na naslednou evropskou bankovni regulaci.