Vývoj insulinové resistence po transplantaci jater- prospektivní studie

Uvod : Insulinova resistence (IR) ma velký význam v patogenezi nealkoholove tukove nemoci jater (NAFLD) a dalsich onemocněni. Udaje o prevalenci a vývoji IR u pacientů před a po transplantaci jater (LT) jsou omezene. Cilem nasi prospektivni studie bylo zhodnoceni prevalence a vývoje IR u pacientů před a v prvnich 2 letech po LT. Metody : U 77 pacientů zařazených na cekaci listinu k LT v obdobi 5/2015 až 4/2017 bylo před LT, 6M, 1R a 2R po LT provedeno klinicke a laboratorni vysetřeni a elastografie jater, 1 H MR spektroskopii byl stanoven obsah tuku v jatrech. V 1 a 2 letech po LT byla provedena necilena biopsie jater. Výsledky : IR definovanou jako HOMA-IR ≥ 3,0 mělo 26 pacientů (41,3 %) před LT, 16 pacientů (25,4 %) v 6M po LT, 22 pacientů (34,9 %) v 1R po LT a 29 pacientů (46,0 %) v 2R po LT (p=0,028 pro 2R vs 6M). Předtransplantacni IR korelovala s věkem, indikaci k LT a přitomnosti metabolickeho syndromu. IR hodnocena 2R po LT korelovala s přitomnosti metabolickeho syndromu, hypertenze, diabetu, BMI, GGT, s množstvim jaterniho tuku hodnoceným histologicky i 1 H MR spektroskopii, se stupněm balonove degenerace v biopsii a se stupněm fibrozy dle shear wave elastografie. Zavěr : Prevalence insulinove resistence je vysoka u pacientů před i po LT, významně stoupa s rostouci dobou od LT. Výskytu potransplantacni IR a souvisejicich faktorů je třeba věnovat maximalni peci.