Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy roleproduktivních služeb

Pokud se chceme vyznat v soucasne přelomove době, potřebujeme oporu v nove ekonomii. Tu nazývame ekonomii produktivni spotřeby. Ekonomie produktivni spotřeby je logickým pokracovanim hlavniho proudu vývoje ekonomicke teorie, přesahem zakladniho paradigma, ktere se vyvinulo v ramci neoklasicke ekonomie, teoretickou oporou predikce a analýzy konstituovani odvětvi produktivnich služeb orientovaných na rozvoj a uchovani lidskeho kapitalu jako dominantniho ekonomickeho sektoru. Podobně jako v dřivějsich etapach vývoje ekonomicke teorie, vznika ekonomie produktivni spotřeby spojenim podnětů z oblasti vývoje teorie (v tomto smyslu hovořime o logickem pokracovani vývoje stavajiciho poznani) a soucasně podnětů z oblasti praxe (v tomto smyslu hovořime o historicke podminěnosti stavajiciho poznani). Hlavni odlisnost ekonomie produktivni spotřeby od neoklasicke ekonomie je nasledujici: Dle neoklasicke ekonomie se spotřebitel orientuje na maximalizaci sveho užitku ve smyslu subjektivniho prožitku a spotřeba ma efekty jen v podobě subjektivně pociťovaneho prožitku, zatimco dle ekonomie produktivni potřeby je spotřeba produktivni v tom smyslu, že přinasi výrazne přijmove efekty, mechanismus subjektivně pociťovaneho prožitku je pouze rozhodovaci, spotřebitel (přesněji ekonomický subjekt) maximalizuje soucasnou hodnotu sveho budouciho přijmu v dlouhodobem casovem horizontu v souladu se svou životni strategii. Pokud se podivame na různe směry, kterými se dnes ekonomicke teorie v navaznosti na svoji neoklasickou bazi ubira, představuje interpretace preferenci na zakladě produktivnich aspektů spotřeby možne pokracovani, ktere jednotlive směry obohacuje a ve kterem se jednotlive směry mohou při vyjadřeni podstatných otazek propojit. Ekonomie produktivni spotřeby ma vlastni teoretický aparat, který v logice rozvoje ekonomických teorii navazuje na aparat neoklasicke ekonomie a dalsi teoreticke zdroje, umožňuje velmi komplexni vyjadřeni ekonomicke efektivnosti. Důležitým nastrojem je metodika makroekonomicke analýzy dat, kterou jsme vyvinuli a ktera se osvědcila na přikladu CR. Ukazala, že k urcitým posunům ve směru těch forem spotřeby, ktere maji produktivni efekty, dochazi zejmena u středně přijmových skupin obyvatelstva, což nasvědcuje spojeni produktivni spotřeby s vertikalni mobilitou. Soucasně se ukazuje, že posuny směrem k větsimu zastoupeni produktivnich složek spotřeby brzdi různe formy investovani do spolecenske pozice a nerozvinutost mechanismů financnich trhů, ktere by otevřely zdroje pro oblasti investovani do rozvoje schopnosti clověka. Prostřednictvim teorie kooperativnich a navazně i nekooperativnich her lze vyjadřit koncepty komplexů her, ktere se v oblasti rozhodovani o tom, zda hrac zvoli strategii investovani do spolecenske pozice ci do rozvoje schopnosti, hraji. Na zakladě těchto konceptů lze formulovat parametry konkretnich nekooperativnich her, ukazat význam reforem spojených se zdokonalovanim financnich trhů, ktere vytvařeji podminky pro kontrakty týkajici se lidskeho kapitalu. Teoreticka východiska ekonomie produktivni spotřeby rozsiřuji možnosti vzajemneho obohacovani různých spolecenskovědnich disciplin, což se podařilo ilustrovat spojenim sociologickeho a ekonomickeho pohledu na různa pojeti spotřeby, resp. různe typy spotřeby, ktere přijali různi spotřebitele za sve.