Komunikace s onkologickým pacientem

S onkologickými pacienty se v jednotlivých fazich jejich onemocněni setkavaji lekaři různých oborů. Je proto důležite, aby i lekaři neonkologove znali zakladni pravidla podpůrne efektivni komunikace. Existuji velke rozdily mezi pacienty v tom, jaký komunikacni styl a jaký rozsah informaci jim vyhovuje. Informacni potřeby pacientů se navic mohou měnit i v různých fazich nemoci. Poskytovani spatných zprav je tak pro lekaře castým a významným komunikacnim ukolem. Mezinarodně uznavaným a v praxi osvědceným doporucenim pro jejich sdělovani je 6 kroků znamých jako SPIKES. Stale se prodlužujici přežiti pacientů s nadorovým onemocněnim znamena nejen sdělovani informaci o stavu onemocněni, ale take informaci týkajicich se nezvratných a potencialně nevratných vedlejsich ucinků lecby, komplikaci nemoci a limitovane prognozy. Komunikacni dovednosti lekaře nejsou vrozene a nemusi se nutně zlepsovat s klinickými zkusenostmi, lekař by se je měl ucit strukturovaným komunikacnim výcvikem. Je to pravě efektivni komunikace, ktera umožni citlivě hovořit o zavažných skutecnostech v casově omezenem ramci ambulantni konzultace nebo vizity u lůžka.