Současný pohled na syndrom polycystických ovarií

Od doby, kdy Stein a Leventhal v roce 1935 publikovali svůj popis 7 žen s amenorheou, hirsutizmem, obezitou a charakteristickými cystami na vajecnicich (PCO), uplynula řada let. Slo tehdy o jeden z prvnich popisů komplexu fenotypických projevů, jež nazývame syndromem polycystických ovarii (PCOS). V průběhu let se ukazalo, že PCOS je jednim z nejcastějsich endokrinnich onemocněni u žen ve fertilnim věku. Nejde o přesně vymezenou chorobu, ale syndrom s různorodými fenotypickými manifestacemi. Je charakterizovan poruchami ovulace (klinicky amenorhea nebo oligomenorhea), hyperandrogenemii, ktera se klinicky může projevovat hirsutizmem, akne nebo alopecii a charakteristickým nalezem cyst při sonografii ovarii. Casto je provazen obezitou, hyperinzulinemii, inzulinorezistenci, dyslipidemii. PCOS ma dopad na ženu po celou dobu jejiho života – a to svými vlivy na reprodukci, metabolizmus a kardiovaskularni system. Vzhledem k prevalenci tohoto onemocněni u žen ve fertilnim věku (podle různých studii 6–15 %) je věnovana pozornost etiologii, patogenezi a zejmena pak terapii tohoto onemocněni. Přes řadu poznatků z posledni doby stale chybi dostatek informaci, ktere by vysvětlily různorodost projevů PCOS. Stejně tak nemame k dispozici data ze studii, ktere by splňovaly kriteria EBM (evidence based medicine – mediciny založene na důkazech) a řesily otazku terapie. V soucasnosti doporucujeme ženam s PCOS mimo redukci hmotnosti u obeznich hormonalni antikoncepci a antiandrogeny. V posledni době přibýva udajů o terapeutickem využiti metforminu a glitazonů.