Comparison of hydroxychloroquine plus moxifloxacin versus hydroxychloroquine alone on corrected QT interval prolongation in COVID-19 patients

Kontext: Hydroxychlorochin (HCQ) samotný nebo v kombinaci s některými antibiotiky ci antivirotiky se podava v dosud neschvalene indikaci při lecbě onemocněni COVID-19. Zda se, že nejzavažnějsim problemem z hlediska bezpecnosti těchto leciv jsou jejich nežadouci ucinky na srdce. I když jsou k dispozici udaje o arytmogennich přihodach spojených s podavanim samotneho HCQ, jako jsou prodlouženi korigovaneho intervalu QT (corrected QT, QTc), vznik torsade de pointes (TdP) nebo bradykardie, nemame zatim dostatek udajů o ucincich jeho kombinace s moxifloxacinem (MOX). Cil: Cilem nasi studie bylo analyzovat ucinky podavani HCQ samotneho nebo v kombinaci s MOX, na interval QT, srdecni frekvenci a arytmicke přihody u pacientů s diagnozou COVID-19. Metody: Nase studie byla monocentricka, kohortova, s pacienty hospitalizovanými mimo jednotku intenzivni pece a s klinickými znamkami odpovidajicimi pneumonii a s alespoň jednim pozitivnim výsledkem vysetřeni (metodou PCR z nazofaryngealniho stěru) na onemocněni COVID-19. Měřili jsme vstupni hodnoty intervalu QT a srdecni frekvence pacientů, jimž byl podavan buď samotný HCQ, nebo kombinace HCQ plus MOX, a nasledně je srovnali s hodnotami po lecbě. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 312 pacientů (median věku 42 [IQR 31,25-57,75] let; 54,16 % mužů). Pacienti byli rozděleni do dvou skupin podle výse uvedene lecebne strategie nasledovně: samotný HCQ (166; 53,20 %) nebo HCQ + MOX (146; 46,79 %). Ve srovnani se vstupni hodnotou bylo u vsech pacientů zaznamenano statisticky významne prodlouženi intervalu QTc po lecbě (406,00 [388,00-422,00] ms versus 418,00 [401,00-435,00] ms; p < 0,001). Porovnani vstupnich hodnot intervalu QTc neprokazalo žadný statisticky významný rozdil mezi skupinami se samotným HCQ a s kombinaci HCQ + MOX (403,00 [384,50-419,00] ms versus 409,50 [390,00-425,00] ms; p = 0,086). Po lecbě se hodnoty QTc intervalu statisticky významně prodloužily ve skupině HCQ + MOX oproti skupině pacientů uživajicich pouze samotný HCQ (413,00 [398,00-430,00] ms versus 426,50 [405,00-441,00] ms; p < 0,001). Po lecbě doslo u obou skupin ke statisticky významnemu zpomaleni srdecni frekvence, ze 79,00 (70,00-88,00) tepů/min na 70,00 (63,00-79,00) tepů/min ve skupině se samotným HCQ (p < 0,001) a z 80,00 (70,00-88,00) tepů/min na 70,50 (63,00-78,75) tepů/min ve skupině s kombinaci HCQ + MOX (p < 0,001). Na druhe straně nebyl nalezen statisticky významný rozdil mezi skupinami z hlediska hodnot srdecni frekvence před lecbou a po ni. Zavěr: V teto kohortove studii bylo u pacientů s podanim HCQ pro lecbu onemocněni COVID-19 přitomno vysoke riziko prodlouženi intervalu QTc; souběžne podavani MOX a HCQ bylo spojeno s větsimi změnami v intervalu QTc. Během lecby nicmeně nedoslo u žadneho z pacientů ke vzniku maligni komorove arytmie ani k žadnemu umrti. Při zvažovani podavani HCQ, zvlastě v kombinaci s MOX, museji lekaři v klinicke praxi peclivě zvažit rizika a přinosy při důslednem monitorovani intervalu QTc. Je třeba provest dalsi prospektivni studie, ktere by upřesnily vliv podavani uvedených leciv na vznik arytmii u pacientů s onemocněnim COVID-19.