Tekutinová léčba u akutních stavů pro neintenzivisty

Nitrožilni podavani tekutin představuje vůbec nejcastějsi lecebnou intervenci u akutně hospitalizovaných nemocných. Jsou podavany s cilem resuscitace krevniho oběhu u sokových stavů, k nahradě pokracujicich ztrat tekutin nebo jako udržovaci infuze při nemožnosti fyziologickeho přijmu tekutin. Infuzni roztoky použivane k tekutinove lecbě je nutne považovat za lecebný připravek. Nespravně vedena tekutinova lecba negativnim způsobem ovlivňuje individualni klinický výsledek pacienta. Ten může být důsledkem spatně zvoleneho množstvi nebo nevhodným složenim pro danou klinickou situaci. Preskripce nitrožilnich tekutin zahrnuje rozvahu o typu, složeni, davce, rychlosti podani a možne toxicitě konkretniho roztoku. Balancovane krystaloidni roztoky jsou pro větsinu akutnich stavů prvni volbou. Potřeba tekutin se v průběhu akutnich stavů dynamicky vyviji. Nekontrolovana kumulativni pozitivni bilance je spojena s vyssi morbiditou a mortalitou.