Stereotaktická operační technika v terapii bolesti - historie asoučasné možnosti

Terapie bolesti se stala soucasti funkcni stereotakticke neurochirurgie casně po provedeni prvni stereotakticke operace mozku v roce 1946. Cilem stereotaktických výkonů v terapii bolesti je ovlivněni struktur a drah zodpovědných za přenos bolestivých stimulů a davajicich podklad emocnim procesům spojeným s vnimanim bolesti. Podobně jako u dalsich stereotaktických funkcnich výkonů (poruchy pohybu, farmakorezistentni epilepsie, psychiatricka onemocněni) je možne stereotakticke operace v terapii bolesti rozdělit na skupinu výkonů lezionalnich – destrukcnich (anatomicka destrukce cilove struktury – nejcastěji elektrotermokoagulaci) a stimulacnich – neuromodulacnich (ovlivněni zvolene oblasti elektrickou stimulaci pomoci implantovaneho generatoru). Podminkou pro využiti stereotakticke operacni techniky v terapii bolesti byly nove poznatky v oblasti patofyziologie bolesti, spolehlive stereotakticke operacni systemy, rozvoj neuroradiologických a elektrofyziologických technik pro identifikaci cilových struktur a vývoj implantabilnich baterii. Cilovými strukturami lezionalnich výkonů v terapii bolesti v historii byly napřiklad struktury michy a mozkoveho kmene, hypotalamu a hypofýzy, specificka i nespecificka jadra talamu a oblast cingula. Nevýhodou lezionalnich výkonů je ireverzibilita destrukce cilove struktury a tedy nežadoucich ucinků výkonu. V soucasnosti jsou provaděny pouze ojediněle. Výhodou stereotaktických neuromodulacnich výkonů je minimalizace rozsahu anatomicke leze a možnost modulace ucinků stimulacni terapie změnou stimulacnich parametrů. Pocet nemocných se zavedenou hlubokou mozkovou stimulaci v lecbě bolesti je nižsi než pocet nemocných stimulovaných pro Parkinsonovu chorobu. Nejobvyklejsimi cili stereotakticke neurostimulace v terapii bolesti jsou specificka senzitivni jadra talamu a periakveduktalni/periventrikularni seda hmota. Meně obvykle je využiti stimulace zadniho ramenka capsula interna, hypotalamu, nespecifických jader talamu a cingula. Soucasna data ukazuji na lepsi efekt stereotakticke neurostimulace u nemocných s nociceptivni ve srovnani s neuropatickou bolesti. Nejzavažnějsi komplikaci je nitrolebni krvaceni, infekce a mechanicke naruseni systemu. Pro indikaci funkcniho stereotaktickeho výkonu u nemocných je nutne zdůraznit interdisciplinarni charakter terapie neztisitelne bolesti s vedouci ulohou specialistů algeziologů po vycerpani mož- nosti soucasne velmi propracovane efektivni medikamentozni terapie a různých invazivnich algeziologických technik.