Hypnotika v léčbě nespavosti

Nespavost je definovana jako přetrvavajici potiž s iniciaci, trvanim nebo kvalitou spanku při zachovani podminek ke kvalitnimu spanku, ktera ovlivňuje kvalitu života, denni fungovani a působi i somaticke přiznaky. Mezinarodni klasifikace poruch spanku a bděni rozděluje nespavost na chronickou (trvani minimalně 3 měsice, minimalně 3× do týdne) a akutni. Chronicka nespavost postihuje minimalně 5–10 % populace. V terapii insomnie je na prvnim mistě doporucovana nefarmakologicka lecba – psychoterapie. Nejlepsi efekt dosahuje kognitivně behavioralni terapie. Teprve pokud tato terapie neni ucinna nebo se na ni pacient nehodi, je indikovana medikace. Posledni doporuceni Americke spankove akademie (AASM) redukovalo seznam doporucených hypnotik – suvorexant (antagonista orexinových receptorů), eszopiklon, zaleplon, zolpidem (agoniste benzodiazepinových receptorů), triazolam, temazepam (benzodiazepiny), ramelteon (melatoninový agonista) a doxepin (antidepresivum). U ostatnich preparatů (trazodon, tiagabin, melatonin, tryptofan, valeriana, difenhydramin) AASM nedoporucuje jejich uživani k lecbě nespavosti, event. pouze v off‑label indikaci. Podle doporuceni vydaneho Evropskou spolecnosti pro výzkum spanku jsou k lecbě kratkodobe nespavosti (≤ 4 týdny) vhodne benzodiazepiny, agoniste benzodiazepinových receptorů a některa antidepresiva, k dlouhodobe terapii vsak tyto latky doporucovany nejsou. Ostatni hypnotika (antihistaminika, antipsychotika, melatonin) nejsou doporucovana pro lecbu nespavosti.