Jak současná paleogenetika přispívá ke změně našeho chápání vzniku, vývoje a migrací moderních lidských skupin

Paleogenetika se stava stale důležitějsi soucasti paleoantropologie i evolucni antropologie. Výzkum starobyle DNA (a-DNA) nam umožňuje rekonstruovat genom nasich nejbližsich předků a přibuzných, starobyleho Homo sapiens, neandrtalců, i nově objevene lidske skupiny – denisovanů. Pro rozvoj paleogenetiky a lepsi využiti jejich výsledků v antropologii byl důležitý rozvoj nových metodologii tzv. high-throughput (vysoce uplne, skrz naskrz) sekvenovani. To umožnilo vytvařeni stale dokonalejsich a uplnějsich DNA knihoven a jejich dalsi využiti v paleogenetických studiich. Z hlediska paleoantropologie a evolucni antropologie jsou nejdůležitějsi tyto výsledky: kompletni zmapovani genomu neandrtalců, denisovanů a anatomicky moderniho clověka, ktere umožňuje porovnavani vsech zkoumaných skupin z hlediska jejich hybridizace a sledovani genetických přiměsi (admixtures) u soucasných lidských populaci. Nejstarobylejsi genom byl popsan u původnich obyvatel Australie, u kterých bylo zjistěno, že maji až 6 % přiměsi genomu denisovanů. Naopak genom původnich Africanů nebyl ovlivněn žadnou jinou lidskou formou. Evropane a Asiate maji prokazatelně některe geny neandrtalců, jihovýchodni Asiate pak mohou mit i geny denisovanů. Zasadni význam ma zmapovani genomu archaickeho Homo sapiens, ktere prokazuje, že Homo sapiens jako druh vznikl před minimalně 750 tisici lety. Paleogenetics is becoming an increasingly important part of palaeoanthropology and evolutionary anthropology. Research of ancient DNA (a-DNA) allows us to reconstruct the genome of our closest ancestors and relatives, the ancient Homo sapiens, neanderthals, and newly discovered human group – denisovans. Development of a new methodology, called high-throughput (very complete) sequencing, has been very important for further development of paleogenetics and better use of its results in anthropology. This allowed us constructing better and more complete DNA libraries and their further use in paleogenetic studies. From the point of view of paleoanthropology, and evolutionary anthropology as well, the following results are the most important ones: The complete mapping of genome of neanderthals, denisovans and anatomically modern humans, which allows us the detail comparison of all the groups examined in terms of reconstruction of their possible hybridisations and studying of their genetic admixture and (admixtures) in modern human populations. Most ancient genome was described in the Australian aborigines, which were found to have up to 6 % of the admixtures of the denisovans genome. On the contrary, the genome of the native Africans was not affected by any other human form. Europeans and Asians have proven to have some of the genes of Neanderthals, Southeast Asians can have some denisovan genes. Crucial meaning has the archaic Homo sapiens genome reconstruction, which shows that Homo sapiens as a species originated at least 750 thousands of years ago.