Torakoskopicky navozená chemická pleurodéza v léčbě maligního pleurálního výpotku

Kontinualni tvorba výpotků jakekoliv etiologie zasadnim způsobem ovlivňuje kvalitu života nemocných. Akumulace tekutiny v pleuralni dutině postupně komprimuje plicni parenchym. Prvnim přiznakem býva progrese namahove dusnosti, později se přidava i klidova dusnost. S narůstem výpotku dochazi ke kompresi plicniho parenchymu s rozvojem plicni atelektazy. Nemocný je ohrožen vznikem zanětoveho onemocněni plic v nevzdusnem plicnim parenchymu. U diagnozy maligniho onemocněni je riziko zanětových komplikaci výrazně vyssi vzhledem k předchozi chemoterapii ci radioterapii, ktera zasadnim způsobem snižuje imunitu. Opakovana tvorba výpotku se výrazně podili na rozvoji terminalniho stavu nadorove kachexie. Efektivni metodou lecby je chemicka pleurodeza, ktera se uživa u vybraneho spektra nemocných. Principem je navozeni asepticke pleuritidy. Nejefektivnějsi cestou aplikace leciva je videotorakoskopie. V souboru bylo 47 nemocných, 29 (61,7 %) mužů a 18 (38,3 %) žen, s cytologicky prokazaným recidivujicim malignim pleuralnim výpotkem. Věkove rozmezi 42–80 let, O věk 65 let. Cilem prace bylo objektivizovat průběh celkových a lokalnich zanětových změn po talkaži. Efekt lecby nebyl ovlivněn zakladnim typem nadoroveho onemocněni. U obou skupin nebyly významně odlisne pooperacni komplikace, což doklada bezpecnost zvolene metody a podporuje spravně zvolený algoritmus lecby.