Vliv potravy samce na fitness samice a kompetici spermií u štěnic, Cimex lectularius

Výběrove parovani ma velký dopad na speciaci, avsak jeho vliv byl zkouman předevsim před samotným pařenim, mnohem meně pak po něm (výběrove oplodněni). Výzkum výběroveho pařeni dosud přilis nerozlisoval, zda byla volba partnera uciněna na zakladě ekologických nebo genetických faktorů. V nasem experimentu vicenasobneho parovani jsme použili pět populaci stěnice domaci (Cimex lectularius), parazitujici clověka nebo netopýry, jenž lze krmit i krvi druheho hostitele. Samice a prvni použitý samec (P1) pochazeli z jedne populace, ktera byla odlisna od populaci druhých použitých samců (P2). P2 samci byli krmeni jak na svem přirozenem hostiteli, tak na alternativnim hostiteli (tj. osm kombinaci), diky tomu jsme byli schopni kvantifikovat relativni vliv genetickeho (spermie) a ekologickeho (semenne vacky) efektu samce na výsledek výběroveho oplodněni. Testy otcovstvi jsme provedli u 10 potomků/týden/samice napřic celou dobou kladeni (n=4351 potomků). Výsledky teto prace ukazuji, že podil otcovstvi P2 samce se zvysuje s casem od pařeni, z 22 % v 1. týdnu na průměrně 84 % v 7. týdnu. Dale se ukazalo, že P2 samci maji vyssi podil otcovstvi v 1. týdnu na sve přirozene dietě bez ohledu na původ (výběrove oplodněni), ale v nasledujicich týdnech se vliv diety na poměr otcovstvi měni s ohledem na linii P2 samců. Výsledky navic odhalili, že samice pařene se samci krmenými na netopýři krvi (bez ohledu na původ) maji vyssi fitness (větsi pocet oplozených vajicek a prodlouženou dobu kladeni). Nase studie tedy doklada význam separace environmentalnich a genetických vlivů na výběrove parovani a ukazuje, že v průběhu casu nemusi být vždy konstantni.