Trends in the history and fate of patients hospitalized for acute myocardial infarction

Cilem studie je ukazat anamnezu, klinický průběh a casnou i pozdni mortalitu 1 291 mužů středniho věku (< 65 roků) hospitalizovaných v letech 2006-2016 pro akutni infarkt myokardu. Vsichni nemocni přijati do 24 hodin (90 % pacientů) byli po přijezdu angiograficky vysetřeni; perkutanni koronarni intervence (PCI) infarktove tepny byla urgentně provedena u 85,4 % vsech nemocných, u 14,6 % byla před propustěnim provedena PCI dalsi neinfarktove tepny a u 7,7 % byl proveden v casnem pořadi aortokoronarni bypass (CABG). Primarni fibrilace komor se vyskytla u 8,6 % nemocných, kardiogenni sok u 5,1 %. Mortalita kardiogenniho soku dosahovala 53 %. V celem souboru byla 28denni mortalita 4,8 %, dalsi jednorocni mortalita (28 dni-1 rok) 1,7 %. Dlouhodoba mortalita celeho souboru byla sledovana do konce roku 2015. Dlouhodobou mortalitu nepřiznivě ovlivňuje věk, udaj o dřive prokazane ischemicke chorobě srdecni (PCI nebo CABG nebo dřive proběhlý infarkt myokardu [p < 0,040], nizka hodnota ejekcni frakce při přijeti [p < 0,001, EFLK < 35 %] a projevy srdecniho selhani v akutni fazi onemocněni [sok, Killip III, p < 0,001]). Jeden rok přežilo 1 158 nemocných a 918 z nich se (79,3 %) podařilo po roce ambulantně zkontrolovat. Nova nefatalni přihoda se vyskytla jen u osmi nemocných (0,9 %), anginu pectoris udavalo 54 mužů (5,9 %).Druhým cilem je ukazat změny v anamneze, klinickem obraze a mortalitě, ke kterým doslo u mužů v teto věkove kategorii v průběhu let 1970-2016. K analýze dat mužů tohoto věku byly použity udaje registru Světove zdravotnicke organizace (WHO) a registru Evropske kardiologicke spolecnosti (ESC) a dale byly použity vlastni soubory mužů ve věku do 65 let z let 1970-1977 (bez reperfuzni lecby), soubor z let 1991-1995 (trombolyticka era) a konecně soucasný soubor z let 2006-2016. Hospitalizacni (28denni) mortalita klesala z 15-16,6 % před reperfuzni lecbou na 8,7 % v eře trombolýzy až na konecných 4,8 % v letech 2006-2016. Stejně tak klesala mortalita do jednoho roku (28-365 dni) z 11,5 % na soucasných 1,6 %. K výrazným změnam dochazi tež v anamneze nemocných. Výskyt předchozi anginy klesal ze 42 % v letech 1970 na 24 % v eře převažujici trombolýzy až na soucasných 6,1 %. Podobně klesalo procento výskytu předchoziho srdecniho infarktu, z někdejsich 25-30 % na soucasných 9,6 %.Mensi výskyt anginoznich obtiži před přihodou a mensi výskyt předchoziho infarktu je způsoben nejen ucinnějsi medikaci a sekundarni prevenci, ale i soucasnou strategii revaskularizace u nemocných s anginou a strategii casne revaskularizace myokardu po koronarni přihodě. Na poklesu mortality pacientů hospitalizovaných pro akutni infarkt se tedy podili nejen casna rekanalizace infarktove tepny, ale i mensi výskyt předchoziho infarktu a lepsi stav koronarniho řecistě u pacientů s dřive diagnostikovanou anginou a dřive proběhlým infarktem.