Molekulární patogeneze testikulárních germinálních nádorů

Testikularni germinalni nadory (TGN) jsou nejcastějsi solidni malignitou mladých mužů, se zvysujici se incidenci v poslednich desetiletich. V jejich etiologii se uplatňuje kombinace faktorů vnějsiho prostředi i genetických predispozic z oblasti několika genomových lokusů, postihujicich jak testikularni germinalni buňky, tak buňky stromalni a jejich interakce v ramci daneho mikroprostředi. Patogeneze TGN zacina již v prenatalnim obdobi zablokovanim vývoje primordialnich germinalnich buněk, a pokracuje postnatalně přes in situ nadorovou lezi k invazivnimu tumoru s charakteristickou amplifikaci kratkeho ramenka chromozomu 12. Kromě genů lokalizovaných zde se v patogenezi TGN uplatňuji dalsi molekularni mechanismy jako aktivace drahy KIT/KITL, aberace v genech ucastnicich se oprav poskozene DNA a regulujicich diferenciaci, proliferaci a přeživani buněk. I přes poměrně dobrou prognozu a relativně znamou etiopatogenezi těchto nadorů se u nich neuplatňuje žadna biologicka lecba ani žadne molekularně-geneticke prediktivni ci prognosticke faktory. Soucasne vysokokapacitni technologie jako sekvenovani nove generace na exomove i transkriptomove urovni by měly doplnit chybějici informace o genetických predispozicich vzniku TGN a dalsich faktorech zodpovědných za jejich klinický průběh a odpověď na lecbu. V tomto přehledu jsou shrnuty hlavni dosud zname molekularni charakteristiky TGN a pravděpodobne mechanismy ucastnici se při jejich vzniku a progresi.