Korelace mezi klinickou manifestací a nálezem na magnetické rezonanci u pacientů s roztroušenou sklerózou

Magneticka rezonance ma u onemocněni roztrousenou sklerozou zcela zasadni postaveni. Je nejdůležitějsi z paraklinických vysetřeni pro diagnostiku onemocněni, dalsi jeji nemeně významna role je predikce budouciho vývoje onemocněni a prakticky celoživotni monitorace aktivity onemocněni, respektive uspěsnosti lecby. Magneticka rezonance přinasi i důležite informace při rozkrývani patologických procesů, ke kterým u RS dochazi. Detekce hypersignalnich ložisek v bile hmotě v T2 važenem obraze byla prvnim patologickým nalezem, který byl korelovan s klinickým postiženim pacienta. Kromě ložiskoveho postiženi bile hmoty můžeme detekovat patologii i v normalně vypadajici bile hmotě, sleduje se i topografie postiženi. V posledni době se předevsim diky vývoji nových sekvenci a užiti přistrojů o vyssi sile magnetickeho pole zjistilo, že u RS jsou velmi casto přitomna kortikalni ložiska. V sede hmotě se nedetekuji pouze ložiska, ale i difuzni postiženi, sleduje se napřiklad zvýsena akumulace železa v souvislosti s probihajici neurodegeneraci. Měři se atrofie mozku (celkova ci regionalni), s progresi disability nejlepe koreluje atrofie sede hmoty a celkova atrofie. Zvýsena pozornost se věnuje take mise, kde se ukazalo, že i když je nalez casto jen diskretni, ložiskove ci difuzni patologicke změny na MR jsou přitomny u větsiny nemocných s RS. V neposledni řadě je MR důležita pro ozřejmeni plasticity mozku, funkcni MR pomaha vizualizovat kortikalni reorganizaci.