Odpověď rychlosti pulzové vlny na ortostatickou zátěž u diabetiků a zdravých kontrol

Uvod. Zvýsena tuhost cevni stěny je jednou z komplikaci diabetu mellitu. Endotelialni dysfunkce a remodelace arterialni stěny, ktere zvysuji jeji tuhost, mohou být nepřimo hodnoceny pomoci rychlosti pulzove vlny (PWV). PWV perifernich tepen je na rozdil od aorty ovlivněna take aktualni aktivitou autonomniho nervoveho systemu. Cilem studie bylo vyhodnoceni efektu změny polohy těla na PWV perifernich tepen diabetiků a zdravých kontrol. Metodika. PWV byla měřena u pacientů s diabetem II (7m/8ž, 68 ± 10 let, TK 158/90 ± 19/9 mmHg) a zdravých kontrol (5m/6ž, 23 ± 2 let, TK 117/76 ± 9/5 mmHg) pomoci vicekanalove celotělove bioimpedance. Měřeni probihalo na leve ruce (PWVr) a noze (PWVn). Protokol se sestaval z 6 minut měřeni v leže a 6 minut na lůžku sklopenem do 45°. Pro každou skupinu byl vypocitaný poměr PWVr/PWVn. Výsledky. Diabetici měli v leže vyssi PWV než kontroly. Sklopeni zvýsilo PWVn jen u diabetiků. PWVr/PWVn během sklopeni byl významně nižsi u diabetiků než u kontrol a než u obou skupin v leže. Zavěr. Vyssi PWV u diabetiků v leže v porovnani s kontrolami je dano vyssi tuhosti tepen. To je důsledek kombinace diabetu, vyssiho věku a pravděpodobně i hypertenze. Hlavni vliv na rozdil mezi PWVr a PWVn během sklopeni měl hydrostatický tlak, ale diabetici měli rozdilnou odezvu na sklopeni. Zvýseni PWVr/PWVn diabetiků je pravděpodobně znamkou rozdilne regulace redistribuce krve během sklopeni. Tyto rozdily naznacuji změny v regulaci arterialniho tonu, což může souviset jak s endotelialni funkci tak posunem v autonomnim řizeni cev.