Zánětlivé a degenerativní markery v mozkomíšním moku pacientů s roztroušenou sklerózou mozkomíšní

Roztrousena skleroza mozkomisni je chronicke zanětlive demyelinizacni onemocněni CNS vedouci k demyelinizaci nervových vlaken a jejich nasledne ztratě. Vseobecně je uznavana teze, že z pocatku onemocněni v jeji patogenezi převažuje zanět, který je postupně nahrazen neurodegeneraci. Odrazem tohoto děni je přitomnost a urcite množstvi specifických latek v mozkomisnim moku. Vysetřenim celeho souboru likvorových markerů jsme se pokusili prokazat, zda koncentrace některeho z markerů neni typicka pro urcitou formu RS, a nemůže být tudiž ukazatelem intenzity zanětu nebo miry neurodegenerace, tedy predikovat průběh onemocněni. Dale jsme provedli korelaci mezi přislusnými markery a urovni klinickeho postiženi vysetřených pacientů. Celkem bylo analyzovano 258 likvorů, z toho 120 od pacientů s RS a 138 kontrol. Skupinu RS pacientů tvořilo 29 pacientů s CIS, 77 pacientů s relaps-remitentni formou RS (RR), 6 pacientů s primarně progredientni formou (PP) a 8 pacientů v sekundarni progresi (SP). Byl vytvořen panel laboratornich vysetřeni, ke kterým patřil Qalb a prealbumin k posouzeni integrity HLB, zanětlive markery (transferin, C3 a C4 složky komplementu, haptoglobin, beta-2-mikroglobulin, orosomucoid a alfa-1-antitrypsin), markery tkaňove destrukce (apoliproprotein A-I (Apo A-I), apolipoprotein B (Apo B), cystatin C, neuron-specificka enolaza (NSE), tau-protein a beta-amyloid) a ukazatele intratekalni syntezy (pocet OCB a QIgG ). Výsledky byly podrobeny statisticke analýze. Po zpracovani hodnot zanětlivých markerů nebyly nalezeny žadne signifikantni rozdily v jejich hladinach mezi jednotlivými vysetřovanými skupinami. Prokazali jsme signifikantně nižsi hodnoty cystatinu C i cystatinoveho indexu ve skupině nemocných s relaps-remitentni formou RS a nesignifikantni sniženi ve skupině se sekundarni progresi. Hodnoty u CIS, PP a kontrol byly podobne. Hodnoty cystatinu v CSF nekorelovaly s urovni invalidity vyjadřenou skalou EDSS. Korelace s relaps rate jsme neprovaděli. Cystatin C patři do skupiny inhibitorů proteaz a je antagonickou katepsinů. U RS převaha katepsinů nad cystatinem C vede k dysregulaci tohoto systemu v pozdnich fazich demyelinizace nebo v obdobi ataky a nasledně k nedostatecne remyelinizaci. Sniženi hladiny cystatinu C je považovana na nepřiznivý faktor. Z těchto důvodů by cystatin C mohl být uživan jako prognostický biomarker. V nasem souboru jsme nezaznamenali žadne signifikantni rozdily v QIgG, IgG indexu a poctu OCB mezi jednotlivými typy RS. Nenasli jsme ani žadný vztah mezi intratekalni syntezou vyjadřenou QIgG, IgG indexem a poctem OCB a urovni invalidity danou hodnotou EDSS. Neprokazali jsme ani korelaci mezi intratekalni syntezou a delkou trvani onemocněni Zavěrem lze řici, že vysetřeni mozkomisniho moku je stale významnou doplňujici vysetřovaci metodou ke stanoveni diagnozy RS. Zlatým standardem je vysetřeni intratekalni syntezy dane Q IgG, IgG indexem a poctem OCB, jejiž intenzita nekoreluje s urovni klinickeho postiženi ani neni specificka pro urcitý typ RS. Dle výsledků nasi prace jsme dosli k zavěru, že nema prognostický význam provadět vysetřeni hladin nami sledovaných zanětlivých nebo degenerativnich markerů. Pouze stanoveni koncentrace cystatinu C v seru i likvoru může být přinosne k posouzeni miry poskozeni nervove tkaně neboli neurodegenerace.