Navození bezpečí jako klíčový moment v terapii polytraumatizovaných dětí a adolescentů

Děti, ktere jsou viktimizovany vdůsledku sve zkusenosti sinterpersonalnim nasilim, casto bývaji zaplaveny emocemi, hůře se soustředi a proživaji disociovaně. Jejich rodice ci pecovatele nejsou pak zdrojem utěchy a bezpeci, ale nepředvidatelneho nebezpeci, nasili a týrani, ktere u děti vyvolavajipocity zrady, extremniho studu, bezmoci, ohroženi, intenzivniho strachu, vzteku. Jadrem traumatickeho stresu je zhrouceni schopnosti regulace vnitřniho proživani. Vuvodni fazi lecby je nutne upřednostnit stabilizaci zdravotniho stavu před dalsimi psychoterapeutickými intervencemi. Klicovým momentem psychoterapie traumatu je tvorba bezpecneho terapeutickeho vztahu, což klade na psychoterapeuta vysoke naroky a zaroveň sebou nese mnoha uskali. Vzajmu posileni pocitu bezpeci a jistoty klienta by terapeut do sveho chovani měl zahrnout předevsim tyto složky integrativni lecby komplexniho traumatu: neměl by být intruzivni, měl by klienta otevřeně chvalit, měl by být spolehlivý, stabilni a transparentni. Soucasti lecby komplexniho / vývojoveho traumatu je take terapeuticka expozice, tj. proces, během ktereho je klient vystaven vzpominkam na traumatickou udalost vtakove miře, dokud nedojde kdesenzibilizaci emoci. Terapeuticke okno vramci lecby představuje hypoteticke „misto“, kde bude terapeuticka intervence pravděpodobně nejucinnějsi. Navozeni důvěry a bezpeci vterapeutickem vztahu umožňuje zahajeni funkcni terapeuticke prace, ve ktere posleze může dojit kverbalizaci ohrožujicich traumatických zkusenosti, jejich reflexi a nasledně ke zpětnemu vcleněni do životni zkusenosti.