Nekorpuskulární hyperviskózní syndromy v klinické praxi

Hyperviskozni syndrom (HVS) z nekorpuskularnich přicin je klinicko-laboratorni syndrom, který vznika v důsledku zvýsene viskozity krve, v naproste větsině připadů při nadměrných hladinach imunoglobulinů ci při jejich změněných fyzikalně-chemických vlastnostech. Projevy HVS jsou typicke zejmena pro nemocne s monoklonalnimi gamapatiemi – mnohocetným myelomem a Waldenstromovou makroglobulinemii, ale bývaji přitomny i u cele řady dalsich onemocněni – kryoglobulinemii ci systemových onemocněnich pojiva. Přitomnost klinických projevů spojených se sniženou perfuzi organů a laboratorni průkaz zvýsene viskozity plazmy představuji klicove aspekty pro provedeni plazmaferezy jako lecebne modality pro takto postižene nemocne.