CMV infekce a játra

Cytomegalovirus (CMV) je DNA virus patřici do celedi Herpesviridae a podceledi Betaherpesviridae. Stejně jako dalsi herpesviry ma po primoinfekci schopnost v organismu perzistovat v latentni formě. Seroprevalence CMV u dospělých se celosvětově významně lisi, negativně koreluje se socioekonomickým stavem a pohybuje se od 40 % v zemich zapadni Evropy až po vice než 90 % v rozvojových zemich. Seroprevalence se zvysuje s věkem. CMV se přenasi tělesnými tekutinami, pohlavnim stykem nebo transplantovaným organem. CMV je schopen replikace v řadě buněk vcetně hepatocytů, v myeloidnich buňkach kostni dřeně se pak udržuje latentni infekce schopna reaktivace při imunosupresi. CMV primoinfekce u  imunokompetenich osob ma větsinou asymptomatický průběh, ale u imunokompromitovaných jedinců může primoinfekce i reaktivace probihat jako život ohrožujici CMV nemoc. Klinicka manifestace CMV infekce kolisa od asymptomaticke viremie (CMV infekce v užsim slova smyslu) přes CMV nemoc typu nespecifickeho viroveho syndromu až po CMV nemoc s organovým postiženim, kterým může být CMV hepatitida, kolitida, pneumonie, apod. CMV infekce resp. nemoc představuje zavažnou a život ohrožujici komplikaci zejmena u pacientů po organových transplantacich a u pacientů s HIV infekci. Incidence CMV hepatitidy v prvnim roce po transplantaci jater dosahuje až 20%. Profylaxe i protivirova lecba CMV infekce jsou vysoce důležitým bodem v peci o imunosuprimovane pacienty. Naopak u imunokompetentnich pacientů představuje CMV hepatitida jen asi 1% přicin zvýseni jaternich enzymů. Rocni incidence CMV hepatitidy je odhadovana na 4 připady na 100 tis. obyvatel, postihuje osoby středniho věku a ma obvykle mirný průběh a nevyžaduje protivirovou lecbu, fulminantni průběh je raritni. CMV infekce nepatři mezi přiciny chronických hepatitid. Vysetřeni protilatek proti CMV ci CMV DNA nepatři do prvni linie diferencialni diagnostiky zvýseni jaternich enzymů. Na CMV hepatitidu je nutno pomýslet při neobjasněnem zvýseni jaternich enzymů provazenem virových syndromem zejmena u osob středniho věku.