Monografie si klade za cil informovat odbornou veřejnost o nejnovějsich standardnich přistupech v lecbě vybraných zhoubných nadorů a umožnit tak rychlou orientaci při rozhodovani o dalsim postupu protinadorove terapie. V textu jsou tudiž zohledněny mj. informace publikovane na mezinarodnich sjezdech a konferencich v poslednich letech. Uvodni cast knihy je věnovana metodice klinickeho výzkumu v onkologii a zakladnim informacim o principech radioterapie. Ve druhe, stěžejni casti publikace, se ctenař setka s resersnim zpracovanim diagnostiky a lecby zakladnich diagnoz, ktere syntetizuje poznatky klinicke a radiacni onkologie a umožňuje tak lekaři provest po přecteni kratkeho textu kvalifikovane rozhodnuti u konkretniho nemocneho. Orientace v knize je usnadněna logickým řazenim jednotlivých diagnoz ve shodě s aktualni verzi Mezinarodni klasifikace nemoci. Klicovým faktorem pro výběr chemoterapeutických schemat byl průkaz jejich vysoke aktivity v randomizovane studii. V připadě existence vice režimů se shodnou protinadorovou aktivitou byl do textu zacleněn režim meně toxický. Pokud je radioterapie integralni soucasti lecebneho postupu, je soucasti přislusne kapitoly take přesna definice ciloveho objemu a specifikace ozařovacich podminek. Při výběru onemocněni se autoři soustředili předevsim na nadory s vyssi incidenci. Diagnostika a lecba vzacnějsich nadorových onemocněni v teto knize neni zpracovana, neboť jejich lecba by měla být soustředěna do specializovaných center. Take hematologicke nejsou diskutovany malignity, protože pece o tyto pacienty by měla být svěřena do rukou hematologů s odpovidajicimi znalostmi, zkusenostmi a zazemim. Ve třeti casti knihy jsou zpracovana doporuceni k provaděni podpůrne lecby klinicky nejvýznamnějsich stavů doprovazejicich onkologicka onemocněni (bolest, nevolnost a zvraceni, poruchy kostniho metabolismu, anemie, febrilni neutropenie, kardiotoxicita, nefrotoxicita a urotoxicita ci kožni toxicita). Opomenuta neni ani výživa onkologicky nemocných. Samostatnou soucasti každeho výtisku knihy jsou pak tři prakticke přilohy – Interakce cytostatik, Optimalni postupy při připravě a skladovani cytostatik a Hereditarni nadorove syndromy.
The dorsal pancreatic artery is the main artery of the body and tail of the pancreas. Its origin and branching is highly variable. The aim of this study was to perform a meta-analysis to generate pooled prevalence data on the presence and origin of the dorsal pancreatic artery. Clinically important aspects of the dorsal pancreatic artery were summarised during the literature review. Major medical databases were searched. Data on the presence and point of origin of the dorsal pancreatic artery were extracted and quantitatively synthesised. The obtained data of anatomical based studies and computed tomography based studies were statistically analysed. In total, 30 studies, comprising 2322 anatomical and computed tomography based cases were included. The dorsal pancreatic artery was present in 95.8% of cases. It originated from the splenic artery in 37.6% of cases, common hepatic artery in 18.3% of cases, coeliac trunk in 11.9% of cases and the superior mesenteric artery in 23.9% of cases. Other rare origins were present in 2.77% of cases. Multiple dorsal pancreatic arteries were found in 1,7% of cases. There was no significant difference in the presence or origin of the dorsal pancreatic artery between anatomical and computed tomography based studies. The dorsal pancreatic artery is present in the vast majority of cases. Its origin and branching are highly variable. Multiplicity of the dorsal pancreatic artery is infrequent.
Úvod: Navzdory existenci mnoha doporučených postupů v managementu traumat jsou traumata stále vedoucí příčinou smrti u mladých věkových skupin a mortalita se v České republice za posledních 10 let nesnížila. Nadále není zcela jasně definovaná problematika oběhové stability, indikace podání plné krve, rutinní využití jednotlivých zobrazovacích metod a prioritizace jednotlivých kroků péče. Rozhodli jsme se prostřednictvím dotazníkové studie zmapovat podobu iniciální péče o traumatizované pacienty napříč Českou republikou v rámci 12 traumacenter a najít společnou definici oběhové stability pacienta, která je klíčová pro posloupnost jednotlivých diagnosticko‑terapeutických kroků. Metodika: Vytvořili jsme dotazníkovou multicentrickou studii a oslovili klinická pracoviště všech traumacenter v České republice. Otázky byly zaměřeny na postup při ošetření traumatizovaných pacientů. V květnu 2022 byl dotazník zaslán vedoucím lékařům všech 12 traumacenter v České republice stanovených dle aktuálního Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Na základě odpovědí byly vytvořeny doplňující otázky. Vedoucí lékaři traumacenter odpovídali dle vlastního uvážení a aktuální situace na svém pracovišti. Získané odpovědi jsme zpracovali metodou popisné statistiky. Výsledky: V osmi centrech je vedoucím trauma týmu traumatolog. Nejčastěji (ve čtyřech centrech) tvoří trauma tým šest osob. Plnou krev podává pouze pět pracovišť, ačkoliv si sedm z 12 center myslí, že má indikaci k podávání u traumatizovaných pacientů. Oběhovou stabilitu lze definovat jako systolický tlak nad 80–90 mmHg bez vasopresorické podpory a srdeční frekvenci pod 120/min, hraniční stabilitu jako stav, kdy je k udržení systolického TK nad 80–90 mmHg potřeba vasopresorická podpora a srdeční frekvence je 120–130/min a nestabilitu, kdy ani použití vasopresorů nevede ke stabilnímu udržení systolického tlaku nad 80–90 mmHg a srdeční frekvence je nad 130/min. Osm pracovišť má CT vyšetření jako součást urgentního příjmu a rutinní vyšetření RTG hrudníku, pánve a E‑FAST (Extended Focused Assessment with Sonography in Trauma) provádí pouze tři pracoviště. Všech 12 pracovišť se kloní k využití CT vyšetření u FAST pozitivního oběhově stabilního pacienta a čtyři centra i u hraničně stabilního pacienta ke stanovení definitivní diagnózy. Všechna centra jsou schopna provést hrudní drenáž na urgentním příjmu, 10 center provádí urgentní torakotomii a čtyři centra laparotomii. Pouze tři centra využívají katétr REBOA (Resuscitative Endovascular Balloon Occlusion of the Aorta) na urgentním příjmu. Závěr: Zjistili jsme, že navzdory určité variabilitě v postupu péče o traumata napříč Českou republikou je pojetí oběhové stability, hraniční stability a nestability společné všem traumacentrům. Toho lze využít v další odborné diskuzi směřující k optimalizaci managementu této skupiny pacientů.
The advantages of miniinvasive surgical techniques were proved in a number of surgical operations. In the submitted article the authors evaluate five years' experience with laparoscopic implantation of Tenckhoff's catheter for peritoneal dialysis. The authors implanted in 1995-1999 catheters by the laparoscopic route in 34 patients. The most frequent complication was early leak of the dialysate along the catheter (41%). After modification of the surgical technique early leak was observed in 11% of the patients. Escape of the catheter from the lesser pelvis was observed in 14.8% patients. The authors did not observe early infection of the tunnel along the catheter. It may be concluded that the laparoscopic technique of implantation of a peritoneal catheter was not associated with a higher incidence of complications than the laparotomy. The advantage of laparoscopic operation is earlier mobilisation and shorter hospitalization of the patient. Another advantage of this technique, tested by the authors, is the possibility of exact diagnosis possibly with an immediate single-stage plastic operation of hernias in the abdominal region.
A total of 1511 patients were operated on at the 1st Department of Surgery Charles University in Prague during 1996 through 2000. Of this number, 81.3% underwent surgery for primary and 18.7% for recurrent inguinal hernia. Among the patients with recurrences, 81% had the first, 15% patients the second, and 4% at least the third episode of recurrent hernia. A total of 604 patients were operated on during 1999-2000, when a plug system (Bard Mesh Perfix Plug) was introduced into surgery protocols. Of this number, 113 patients had a recurrent hernia with an identical ratio of recurrences. The following plastic surgery interventions were carried out during the latter period: McVay-Lotheissen (54.2%), TAPP (26.5%), PHS (13.2%), Plug (3.3%), and Lichtenstein (2.6%). The following interventions were used when operating recurrences: McVay-Lotheissen (20.3%), TAPP (31%), PHS (21.2%), Plug (16.8%), and Lichtenstein (9.7%). During the 1-24-month follow-up period, recurrences occurred 1x after the TAPP procedure, 1x after McVay-Lotheissen, and 1x after the Lichtenstein procedure (95% and 88% patients who underwent plug and Lichtenstein procedures, respectively, were included in the follow-up). Comparison of plug vs. TAPP in patients with recurrent hernia (Plug/TAPP): mean age of patients: 62/45 years, length of operation: 66/48 minutes, overall post-operative morbidity: 9.4%/3.6%, hospitalization: 4.3/1.8 days, return to the working process 28 days (range 9-38 days) vs. 7.2 days (range 2-15 days). Both procedures can be considered safe and reliable interventions for treatment of recurrent inguinal hernia. They meet the requirements for elastic strength (more the plug procedure), closure, and bridging of defects even in several layers. The plug system can be implanted under local anaesthesia, it is capable of bridging large defects in a firm and elastic manner, and appears to be a very suitable solution for large defects in patients with advanced biological age. In these indications, the plug system brings many benefits but also the risk of more open access and greater "quantity" of materials. TAPP appears to be more suitable in younger patients with recurrences and large defects. We evaluate favourably in particular, all aspects of the postoperative period. An experienced team of surgeons is needed to achieve good results in both procedures.
The aim of the study was to summarize the results of pancreatic surgery over a ten-year period at the surgical department of the university hospital Kralovske Vinohrady and analyse the prognostic factors of pancreatic ductal adenocarcinoma. From October 2012 to December 2022, 331 patients underwent proximal pancreatectomy, 142 patients underwent distal pancreatectomy, and 84 patients underwent total pancreatectomy. Of the total number of resected patients, the analysis was performed only in patients with proven findings of ductal adenocarcinoma of the pancreas (221 patients). Survival analysis was conducted using the Kaplan-Meier method, and prognostic factors were assessed using Cox analysis for these patients. The average length of hospitalization was 13 days (3-53 days). According to the Clavien-Dindo classification, 90 patients had an uncomplicated postoperative course, 65 had minor complications (grade I and II), and 66 patients had major complications (grade III-V). Based on TNM staging, 27 patients were in stage I, 136 in stage II, 41 in stage III, and 17 in stage IV. The median survival was 304 days. Overall, 1-, 2-, 3-, and 5-year survival rates were 62.7% (95% confidence interval (CI) 55.9%-70.4%), 39.0% (95% CI: 31.9-47.6%), 27.3% (95% CI: 20.7-36.0%), and 12.8% (95% CI: 6.9%-24.0%), respectively. Using the Cox model, the following negative prognostic factors were identified: severe postoperative complications, positive lymph nodes, T stage, and positive resection margins. Pancreatic ductal adenocarcinoma is an aggressive tumour. Radical resection represents the only chance for long-term survival. The best results are achieved in specialized centres with a high volume of pancreatic resections.
We present a case of a 100-year-old polymorbid patient with signs of bowel obstruction. After failure of conservative therapy computed tomography was performed, which revealed the course of the obstruction to be a gallstone in the terminal ileum. The gallstone was removed surgically without complications and the patient recovered well and had an uneventful postoperative course.
