Cil: Klasickým řesenim infekce aortalni cevni protezy je jeji
explantace nasledovana extraanatomickým (axillo-bi/femoralnim)
bypassem pro zajistěni prokrveni dolnich koncetin. Z řady
studii vyplýva, že výsledky nejsou uspokojive co se týce rizika
reinfekce (až 20 %), rizika okluze bypassu s naslednou amputaci
koncetiny (až 43 %) a rizika krvaceni z pahýlu aorty. Rovněž
dalsi metody (in situ nahrada protezou smacenou v rifampicinu
nebo silver graftem, allogenim tepenným nebo žilnim stěpem ci
nahrada pomoci autologni vena saphena magna) jsou zatiženy
vyssim rizikem rekurentni infekce (až 20 %) a amputace (až 25
%), jak vyplýva z literarnich zdrojů. Velmi dobrých výsledků
bylo dosaženo in situ nahradou pomoci autologni vena femoralis
superficialis (femoralni žila). Prezentovana studie ověřuje
tyto udaje na vlastnim souboru. Soubor a metodika: V obdobi
6/2007 – 6/2014 byl graft z autolognich femoralnich žil použit
jako tepenna nahrada v aorto-iliako-femoralni pozici u 45
pacientů (35 mužů, 10 žen, průměrný věk 63,3 roků, rozmezi 30 –
79 let). 25x jako nahrada infikovane cevni protezy (11x
aorto-bifemoralni, 4x jednostranna aorto-femoralni, 1x
axilo-bifemoralni, 3x nahrada jednoho ramenka aortobifemoralni
protezy, 5x iliako-femoralni proteza, 1x iliako-femoralni
protetický zkřižený bypass). U 20 pacientů se zvýseným rizikem
infekce (mykoticke AAA, gangrena, pozitivni CRP, febrilie) byla
provedena tepenna rekonstrukce v aorto-iliako-femoralni pozici
pomoci graftu z autolognich femoralnich žil jako primarni
výkon. Pooperacně byli pacienti sledovani v intervalech 1, 3 a
6 měsiců a dale jedenkrat rocně. Výsledky: Průměrna delka
sledovani souboru byla 25,2 ± 25,2 měsiců, rozmezi 1 – 79
měsiců. 30denni mortalita byla 4,4 % (2 pacienti – 16. a 21.
pooperacni den). V průběhu sledovani souboru zemřelo dalsich 9
pacientů bez souvislosti s výkonem, s funkcnim žilnim bypassem.
V jednom připadě (2,2 %) byla provedena casna reoperace pro
selhani rekonstrukce. Dale doslo k jednomu uzavěru rekonstrukce
po 5 měsicich (2,2 %). Ctyři pacienti (8,9 %) v souboru byli
amputovani do 3 měsiců od výkonu z důvodu progrese ischemie
periferie koncetiny i při zachovane funkcnosti stěpu u 3 z
nich. V souboru nebyla pozorovana plicni embolizace, rekurentni
infekce, maligni edem koncetiny po odběru femoralni žily nebo
aneuryzmaticka dilatace ci degradace žilniho stěpu. Ve ctyřech
připadech (8,9 %) byl pozorovan přechodný benigni otok odběrove
koncetiny, dobře kontrolovaný kompresivni puncochou. U pěti
pacientů (11,1 %) bylo zaznamenano hojeni rany po odběru
hluboke žily per secundam. U tři pacientů (6,7 %) se rozvinul
serom v raně po odběru femoralni žily, který byl vyřesen
punkci. Zavěr: Dosažene výsledky potvrzuji superioritu metody
řeseni infekce aortalni cevni protezy autologni femoralni žilou
nad jinými modalitami. Riziko rekurentni infekce je minimalni,
dlouhodoba průchodnost graftů vynikajici, obava z otoku dolni
koncetiny po odběru femoralni žily neni opodstatněna. Ani v
dlouhodobem sledovani nebyla pozorovana degradace stěpu.
Na II. chirurgicke klinice LF MU a FN u sv. Anny v Brně byla v
cervnu 2007 poprve v CR použita jako tepenna nahrada u pacienta
s infikovanou cevni protezou autologni hluboka žila z dolni
koncetiny. Vena femoralis superficialis byla za tim ucelem
odebrana v cele jeji delce vcetně casti žily poplitealni.
Pacient byl po explantaci infikovane cevni protezy, měl
kritickou ischemii koncetiny s pokrocilou gangrenou nohy. Stav
vyžadoval iliako-profundalni bypass. Z důvodu rizika reinfekce
nemohlo být provedeno žadne z tradicnich řeseni pomoci uměle
cevni protezy. Autor prezentuje soubor 8 pacientů s infekci
cevni protezy nebo zvýseným rizikem infekce protezy, u nichž
byla použita hluboka žila z dolni koncetiny jako tepenna
nahrada v aorto-iliako-femoralni pozici. V průběhu sledovani
souboru (median 6,3 měsiců, rozmezi 2 - 15 měsiců) nebyly
zaznamenany žadne casne ani pozdni komplikace charakteru
rekurentni infekce, okluze stěpu, amputace koncetiny nebo edemu
koncetiny po odběru hluboke žily. Zavěry zahranicnich studii a
dosavadni zkusenosti autora potvrzujji, že použiti femoralni
žily vykazuje velmi dobre výsledky při řeseni infekce cevni
protezy, jedne z nejobavanějsich a nejzavažnějsich komplikaci v
cevni chirurgii.
Uvod: V poslednich několika letech je obecným trendem v
chirurgii rozvoj minimalně invazivnich přistupů. Větsimu
rozvoji laparoskopie v cevni chirurgii brani mimo jine dlouhý
learning curve endoskopickeho siti cevni anastomosy. Zavedenim
robotickeho systemu se podařilo tuto limitaci odstranit. Cevni
tým II. chirurgicke kliniky se poctem uspěsně odoperovaných
pacientů řadi mezi nejuspěsnějsi cevni roboticka centra. V
nasem sděleni chceme zhodnotit 5-lete zkusenosti s robotickým
systemem v cevni chirurgii. Metodika: Operace provadime
kombinovaným přistupem za použiti laparoskopie a robotickeho
systemu da Vinci (Intuitive Surgical Inc., Sunnyvale, CA, USA).
Použivame transperitonealni přimý přistup k aortě. Centralni
anastomozu nasivame robotickým systemem. Periferni anastomozy
jsou nasity klasickou technikou. Metodu jsme hodnotili na
podkladě pooperacniho průběhu a poctu komplikaci. Výsledky: Od
května 2006 do prosince 2011 jsme provedli celkem 63 roboticky
asistovaných cevnich rekonstrukci pro okluzi v aortoilicke
oblasti (48 mužů, 15 žen). Implantovali jsme 33
aorto-bifemoralnich bypassů a 30 aorto-femoralnich. Průměrný
věk pacientů naseho souboru byl 58 let. Průměrna doba pobytu na
JIP po výkonu 2 dny. V průběhu sledovani (median 31 měsiců;
rozmezi 6-72 měsiců) byly zaznamenany 3 casne uzavěry
rekonstrukce, vsechny pro insuficientni výtok – vyřeseny
prodlouženim rekonstrukce. Nebyly pozorovany žadne srdecni ci
plicni komplikace, uroinfekty. Pooperacni mortalita nulova. Z
pozdnich komplikaci 1x kýla v portu, 1x infekce cevni
rekonstrukce. Sekundarni průchodnost rekonstrukci je 100 %.
Zavěr: Přinosem roboticky asistovaných tepenných rekonstrukci v
aortofemoralni oblasti je předevsim dosaženi kratsich casů
nasiti proximalni anastomozy ve srovnani s laparoskopii.
Celkový operacni cas je podobně jako v připadě ostatnich
miniinvazivnich výkonů delsi v porovnani s otevřeným výkonem.
Toto prodlouženi vsak nebylo v nasem souboru spojeno se
zvýseným poctem pooperacnich komplikaci. Roboticke cevni výkony
tak mohou představovat miniinvazivni alternativu řeseni
okluzivniho onemocněni aortoilicke oblasti.
Použiti podtlakove terapie v cevni chirurgii je velkým přinosem
při dolecovani defektů dolnich koncetin po cevnich
chirurgických rekonstrukcnich výkonech. Defekty bývaji v
důsledku ischemie při tepennem uzavěru a to jak při
ateroskleroze, tak po poskozeni tepny urazem. Prezentujeme
kazuistiku 34lete pacientky, u ktere doslo k rupture arteria
(a.) poplitea nasledkem luxace praveho kolenniho kloubu při
skakani na trampolině. Cevni chirurgický rekonstrukcni výkon
byl doplněn rozsahlými fasciotomlemi vsech prostorů praveho
berce. Pro terapii takto vzniklých defektů byla použita
podtlakova terapie.
Autoři se ve svem sděleni zabývaji problematikou akutni
ischemie dolnich koncetin, vznikle na podkladě subadventicialni
ruptury tepenne stěny, jako soucasti rozsahleho traumatu
proximalniho berce. Postup řeseni těchto stavů prezentuji na 2
kazuistikach pacientů s akutni ischemii dolnich koncetin,
komplikujicich třistive fraktury proximalni třetiny berce.
Zavažna ischemie periferie traumatizovane koncetiny si vyžadala
urgentni revaskularizaci, v jednom připadě implantaci pedalniho
bypassu na arteria plantaris communis a ve druhem implantaci
distalniho kruralniho bypassu na arteria tibialis posterior.
Soucasti pece o pacienty byla take intenzivni lecba
revaskularizacniho syndromu k zabraněni akutniho renalniho
selhani na podkladě myonefropatickeho syndromu a provedeni
rozsahlých fasciotomii z důvodu vznikleho kompartment syndromu,
jako nasledku protrahovane ischemie.
Studie hodnoti dlouhodobou průchodnost pedalnich graftů v
zavislosti na tom, zda předoperacně pedalni tepny byly
angiografii vizualizovany nebo se na angiografii nezobrazily a
byly pouze detekovany dopplerometricky.
Vascular collagen prosthesis of RaK type (collagen-impregnated knitted prosthesis) made by Výzkumný ústav pletarský (Research Institute of Hosiery) in Brno was introduced into clinical practice in 1990. In comparison with previous type, the collagen-impregnated prosthesis has had a number of advantages and thus it gets into the interests of vascular surgeons. The report presented has given the results of clinical evaluating study carried out at the IInd Clinic of Surgery, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno according to the methods of EN 540 European Norm Proposal for clinical studies. The results obtained from evaluating a set of 107 patients created for this study (besides others, long-term patency of 90.7%, or 0.9% incidence of infection of the vascular prosthesis of Szilagyi III type) have shown that nowadays we have at disposal a very good, reliable and economically acceptable vascular prosthesis of our provenience.
One of the options for the treatment of vascular graft infection in the aortoiliofemoral region is its explantation and extra-anatomical reconstruction. The authors present a rare case of a long-term patent axillobipopliteal bypass.A polymorbid patient with complete infection of the aortobifemoral prosthetic graft, with abscess in the groin and bilateral occlusion of the superficial femoral artery was treated by complete graft explantation and implantation of extra-anatomical axillobipopliteal bypass. The occlusion of the distal part of the left limb of the graft after 6 years was successfully solved by reoperation replacement with a new vascular prosthesis.The advantage of the extra-anatomical axillo(bi)femoral/popliteal reconstruction is its usability in urgent conditions. However, this reconstruction is associated with a high risk of graft thrombosis because of the length of the graft. Currently, we prefer an autogenous femoral vein for the treatment of the graft infection in the aortoiliofemoral region.Although the long-term results of the axillo(bi)femoral/popliteal reconstructions are generally not favourable, the secondary patency of the extra-anatomical bypass in presented patient is maintained for more than 6 years.